Když bývalo XIX. století

Kterak vštípiti člověčenstvu dávku učenosti

31. květen 1849

O pravém vychování a vzdělání člověčenstva.

(Podle tureckého posud nevydaného rukopisu vzdělal Méliv Našud)

Jedině učeností povznésti se může člověk k štastnějšímu a blaženějšímu živobytí.

Nastává nyní otázka: Kterak vštípiti člověčenstvu náležitou dávku učenosti?

Laskavým čtenářům, jakož i všem ostatním lidem bude asi známo, že není možná působiti na duše bezpostředně, a znatelové filosofie se pamatují, že se to děje zvláštním spůsobem, který Jordan Bruno a dávno před ním již také Theofrastus Paracelsus, a po něm opět mnoho jiných až na Herbarla nazvali „influxus fysicus", t. j. působení skrze tělo. Vychování tedy, zvláště pravé a učené, obírá se tedy vlastně z filosofického hlediště jedině s tělem. Aby se ale na tělo náležitě mohlo působiti, nelze užívati jiných prostředků, leda opět tělesných.

Jsouť pak takové tělesné prostředky ku vzdělávání těla čili vychovávací nástroje tyto:

    1. neozbrojená ruka, 2. metla a bič, 3. hůl.

Ad 1. Poznamenali sluší, že ruka může býti co vzdělávací nástroj otevřena, anebo v pěsť sevřena při důraznější methodě.

Ad 2. Sem náleží také knut, dutky, oprať, karabáč, kančuh, bejkovec a j. v.

Ad 3. Sem patří rozliční druhevé klacků, kyjů, okleštků atd.

Zkrátka, všechny vzdělávací nástroje se dají vřaditi v jednu z těchto třech vzdělávacích soustav: pěstní, metlovou a klackovou.

A tak jsme se pouhým vyvinováním pojemu o vychování člověčenstva setkali ve výsledku svém s tímto skutečným světem, v němžto, jak nás zkušenost učí, tyto 3 prastaré methody vychovávání člověčenstva panují.

Zdroj: Národní Noviny č. 126, 31.5.1849