Když bývalo XIX. století

Několik slov o mimořádné povětrnosti naší.

září 1867

Že by už tenkrát strašili oteplovači? Nebo to tehdá byli ochlazovači?

„Čím dále, tím hůře!" volá člověk obyčejně při každém obratu v životě svém a tvrdí, že přítomnost minulosti horší; nerozmýšleje pro samou zmalátnělost, jak asi jindy bývalo v podobných poměrech, ulevuje své mysli stísněné lichým bědováním a odevzdává se na milost i nemilost času, vedoucího vždy k horšímu neuprositelně jako podle nějakého Zákona přírodního. Neodůvodněné rozumování toto týče se hlavně též povětrnosti, ačkoli při ní dosti snadno možno srovnati dřívější doby s nynějšími. Jestli suché a horké leto, stěžuje si člověk, že vypuštěno tolik rybníků, lituje, že vysekáno tolik lesů, a prorokuje, že za nedlouho se stane země naše pouhou poušti; jestli zima příliš krutá, tvrdí beze všeho rozpaku, že jindy tak zle nebývalo, běduje, že nejspíše se pošinula osa země, a věští ve vší opravdivosti, že za několik set let bude střední Evropa Sibiři a že nastane u nás opět doba ledová, o níž geologie umí již tolik vypravovati.

Poněvadž letos opět máme rok zvláštního rázu co do povětrnosti, který se velmi často a valně liší od roku normálního, jak podle meteorologie by asi měl býti, stěžuje se na všech stranách na povětrnost takovou a vyhledává se příčina její jako vždy v nešťastném zákonu domnělém, že vše se horší během času.

S všeobecného stanoviska nelze s prospěchem dokazovati, že domínka tato jest lichou, poněvadž lidé, jsouce uvykli takovým věcem věřiti, obyčejně nedbají všeobecného rozumování a byť i na okamžik byli přemluveni logickou souvislostí rozličných důvodů, přede řkouce: „Máte pravdu, ale já mám za to, že.. " na svém zůstávají. Jistěji se, tuším, přijde k cili v této věci, uvedou-li se fakta jednoduchá, jimž nelze odporovati a jež každému spíše utkvi v paměti.

Za tou příčinou jsem sestavil několik zpráv o zvláštní povětrnosti z dávné minulosti naší vlasti, z nichž každý pozná, že i před lety byly u nás kruté i velmi teplé zimy, suchá parná, i mokrá chladná léta, ba z nichž se možno i přesvědčiti, že počasí se nejen nezhoršilo u nás, nýbrž pokrokem vzdělanosti středověké valně zlepšilo. Zprávy tyto čerpal jsem ze spisu profesora Strnada: „Chronologisches Verzeichniss der Naturbegebenheiten im Konigreiche Böhmen vom Jahre Christi 633 bis 1700 ...", v němž zároveň vždy k pramenům historickým poukázáno.

R. 763. byla v celé Evropě krutá, dlouhá zima; moře adriatické zamrzlo zdáli 100 mil a zhloubí 30 loket; sněhu leželo zvýší 20 loket, čímž na jaře veliké spůsobeny povodně.

R. 792. byla opět velmi krutá zima, v niž mnoho lidi zmrzlo; všecky ryby zničeny v rybnících až na dno zamrzlých.

R. 824. byla zima podobná; počavši 19. zářím trvala 29 neděl a zhubila mnoho lidi i zvířat.

R. 962. napadlo tolik sněhu za dlouhé zimy, že lidé ani ze svých příbytků nemohli vyjiti; mnoho stromů a střech polámáno nesmírnou tíži sněhu, z něhož na jaře povstaly náramné povodně, jimiž mnoho lidí i zvířat vzalo za své.

R. 988. nastalo tak parné leto, že všecko osení zničeno; následkem nesmírného horka vyvinul se mor, který pohubil mnoho lidí a zvířat domácích.

R. 1002. pršelo skoro neustále, čímž způsobena veliká neúroda a tudy hlad v celé zemi.

R. 1014. nepršelo od velikonoc až do konce června; prvni vydatný dešť spustil se teprv 28. srpna; osení uschlo, prameny a potoky vyschly úplně, voda v rybnících shnila a zničeny tudy všecky ryby.

R. 1059. byl opět nesmírně mokrý; žně pražádné, cesty až do základu zkaženy, povodně stálé, jimiž celé vesnice zničeny a mnoho lidi i dobytka utopeno.

R. 1061 panovala od 4. ledna až do 20. března tak krutá zima, že koně i s pocestnými na cestě u velikém počtu pomrzli.

R. 1066. a 1067. nastaly na jaře takové mlhy, že na čtyry kroky nebylo lze rozeznávati okolí; potrvavše přes měsíc spůsobily pak mor.

R. 1071. byl náramně suchý; časté bouřky střídaly se se zemětřesením, čímž mnoho budov rozbořeno; v říjnu nastal konečně dešť, který trvav 11 dní velikou spůsobil povodeň.

R. 1074. byla zima tak krutá, že zamrzly všecky řeky až na dno; poněvadž tudy mlýny zastaveny, povstal nedostatek mouky a hlad; v letě pak panovalo takové sucho a parno, že požáry často vzniklé nebylo lze hasit! pro nedostatek vody.

R. 1087. bylo opět nesmírně parné leto.

R. 1091. nastala velmi mírná zima, v níž skoro ani nepršelo, ani nepadalo sněhu.

R. 1099. nepršelo od svatodušních svátků až do listopadu, čímž se stalo, že země se rozpukala a osení úplně uschlo; drahota, hlad a mor byly následky tohoto nepřirozeného počasí.

R. 1104. byly řeky od 19. září až do velikonoc tak zamrzly, žo nejtěžším vozem se přes ně smělo jezditi.

R. 1121. nepršelo, aniž padal sníh od 24. ledna až do 15. června; na to nastal ale stálý dešť, který vše zničil, co suchem nezahynulo; zima byla nad míru teplá; hlad po celé zemi následoval v patách.

R. 1120. byla zima tak mírná, že nebylo lze ani ledu uschovati pro leto.

R. 1184. bylo počasí nad míru střídavé; Vltava zamrzla čtyrykráte, sněhu nebylo ani viděti.

R. 1150. nastalo horké a suché leto; přes 4 měsíce nepršelo.

R. 1176. nepršelo od velikonoc až do prostřed srpna, čímž neúroda a drahota způsobena.

R. 1219. byla zima velmi teplá a mokrá.

R. 1251. nazývá se nešťastným rokem pro veliké množství zhoubných úkazů přírodních, které se v něm sběhly; velmi mnoho sněhu, časté bouře, hromo- a krupobití, průtrže oblaků, vše uškodilo obyvatelstvu českému nesmírně mnoho; dne 10. června padaly kroupy skoro v půl Čechách a zůstaly přes 7 dní na poli ležeti.

R. 1252. mrzlo velmi silně 18. a 19. května a napadlo mnoho sněhu; jaro bylo velmi suché; nastala drahota a hlad.

R. 1262. zničeno suchem a krupami všecko obilí; i lidé i dobytek měli veliký nedostatek potravy nejenom tento rok, nýbrž i následující, který se vůbec k nejhladovějším počítá.

R. 1270. pršelo v Čechách od 22. června až do polovice září bez ustání ve dne v noci, neúroda a povodně byly následkem nutným.

R. 1282. byl podzimek velmi teplý, zima následující však velmi krutá a trvala až po 25. května, načež nastaly velké povodně; mnoho lidí zničeno zimou, ještě více hladem, který pak nastal; obyvatelé velké části domů pražských vymřeli morem.

R. 1307. bylo tak sucho, že ani nevzešlo obili zaseté; neúroda a drahota byla veliká.

R. 1317. byla opět nesmírná drahota pro neobyčejně tuhou zimu a množství sněhu.

R. 1337. byla zima tak mírná, že ani malé louže nezamrzly.

R. 1371. byla zima velmi teplá, leto suché.

R. 1407 nastala tak tuhá zima, že mnoho lidí a zvířat i stromů pomrzlo.

R. 1420. panovalo v zimě tak mírné počasí, že 20. března kvetly švestky a 4. dubna vino.

R. 1431. nastala již 25. listopadu nesmírně tuhá zima; mnoho cestujících pomrzlo; od 17. ledna napadlo tolik snéhu, že spojení Prahy s venkovem přetrženo a zde nedostatek chleba nastal, ač byl rok velmi úrodný.

R. 1456 pršelo skoro neustále od žní až do vinobraní; na podzim zuřily bouře silné.

R. 1470. bylo leto tak suché a horké, že skoro všecky řeky vyschly a mnoho lesů se zapálilo a shořelo.

R 1477. byla zima okolo 12. března nesmírně tuhá; mrazy veliké, hojnost sněhu; leto bylo však nesmírně horké, že sem i tam vyschly potoky i řeky.

R. 1479. byla zima tak mírná, že již v únoru mnoho bylin kvetlo.

R. 1503 bylo jaro velmi vlhké, leto však tak suché, že obilí uschlo a rukou se stébla vytahovala ze suché půdy, aby zrní nevypadalo; na sv. Vavřince mrzlo v noci.

R. 1512. byl velmi mokrý; v říjnu nastala taková horka, že 17. pod Vyšehradem podruhé rozkvetly růže.

R. 1524. mrzlo 25. května tak silně, že na stojatých vodách silný se usadil led a v řekách všech velké kusy ledu se nacházely. .

R. 1534. byl duben a květen nesmírně horký, v letě ale padal sníh.

R. 1615. nastalo po kruté zimě parné leto; mrazy pohubily mnoho stromů, parno pak skoro všecko osení; i lesy se tu onde vzňaly.

R. 1641. nastaly velmi záhy mrazy, čímž ovoci mnoho uškozeno; nouze o potah byla toho roku tak veliká, že lidé sami se zapřahovali do pluhu a vozu.

R. 1652. a sice od prosince až do 2. února 1653 panovala tak tuhá zima, že řeky až na dno zamrzly a tudy mlýny zastaveny býti musely, z čehož nedostatek mouky velmi trudný povstal; leto však bylo tak horké a suché, že nadobyčejně brzy počaly žně.

R. 1654. byla zima velmi mírná, leto však chladné a velmi vlhké, že obilí sotva dozrálo a pak ještě vyrostlo když se sklidilo.

R. 1659. nemrzlo celý leden, místo sněhu pršelo skoro stále až do 14. února; rok byl velmi mokrý.

R. 1660. bylo jaro studené a mokré, načež nastalo náramné sucho; ouroda byla velmi skvělá; od 4. srpna až do 7. října nepršelo opět, takže setí až po sv. Havlu začalo; s počátku října uzrály po druhé na mnohých místech jahody, kvetly hrušky a. t. d.

R. 1665. bylo takové sucho, že řeky i potoky vyschly; na mnohých místech se jezdilo 6 mil daleko pro vodu; co nebylo zničeno suchem, potlučeno krupami; pod šírým nebem zabil blesk pastýře a několik dělníků, 50 kusů hovězího a několik set skopového dobytka.

A t.d., a. t. d.

Snadno bychom tento zeznam doplnili sterými podobnými zprávami, avšak dostačí již těch několik významnějších, které tuto podáváme a které se vztahuji k dobám dávným, ani stoletým kalendářem nám co do povětrnosti nevyznačeným.

Poznáváme především z těchto stručných dat, že každé století předcházející, pokud historické zprávy sahají, obsahovalo leta zvláštní neb mimořádnou povětrnosti, se vyznamenávající; kdyby dnes nastala u nás jakákoli odchylka od povětrnosti normální, pro každou nalezneme obdobný úkaz v minulosti. Nesmíme tedy při každé změně nadobyčejné hned bědovati, že vše se horší časem, nýbrž jednoduchým rozumováním „co jindy bylo, proč by nemohlo se opětovati nyní?" s klidnou myslí čekati, až se vše vrátí opět k stavu normálnímu. Tolik jest jisto, že každá krajina má jakousi zvláštní povětrnost; její ráz však není vždy tentýž, nýbrž kolem tohoto normálného stavu mohou na všecky strany větší menší odchylky nastati, které se nám vidí býti nepřirozené, poněvadž nám tane na mysli jen hlavní ráz naši povětrnosti.

A toto stálé kolísání skutečné povětrnosti kolem normální theoretické, to činí též všeliké prorokováni budoucí povětrnosti nemožným aspoň na tak dlouho, pokud nepoznáme všecky možné odchylky a příčiny jejich. Jest to zjev podobný jako v soustavě sluneční. I zde jest hlavní ráz dráhy oběžnicové ustanoven, však podlé toho, jak ostatní oběžnice jsou rozloženy, odchyluje se každá v jistých mezích na tu neb onu stranu od normální své dráhy; rozdíl jenom ten, že odchylky tyto lze vždy napřed vypočítati, kdežto u povětrnosti nám chybí všecek základ k nějakému počtu podobnému.

Konečně poznáváme z předcházejícího sestavení, že se povětrnost naše nejenom nezhoršila, nýbrž patrně zlepšila; neb mnohé úkazy zhoubné, které dříve zastihly obyvatelstvo naší země, neopětovaly se v dobách novějších a nemohou ani více nastati. Zejména snadno lze dokázati že teplota našich krajin mnoho získala během posledních století; Caesarovu Gallii, Tacitovu Germanii bys nepoznal dnes podle popisu co do povětrnosti, a podobně u nás. Vymýtění pralesů, vysušení močálů, řádné zpracování půdy, vše přispělo k zlepšení našeho podnebí. Však „všeho moc škodí;" nechť se v tomto zušlechťování půdy nejde příliš daleko bez rozvahy; dosud se lepšila povětrnost, může snadno se státi, že od jistého stavu se počne ponenáhle horšiti a že pak opět budou chronisté zaznamenávati mimořádnou povětrnost mnohem záhubnější, nežli jest neb bývá naše.

Zdroj: Světozor č. 9, 1867