Když bývalo XIX. století

Neshody srbsko bulharské

13. listopad 1885

Neshody srbsko bulharské vedly k tomu, že král srbský v pátek vypověděl Bulharsku válku, a v sobotu časně ráno vojsko srbské překročilo bulharské hranice. Jelikož Bulharsko smí vydržovati jen milici a ta byla seslabena odvoláním ruských důstojníků, nelze očekávati, že by Bulhaři, kteří také mají nedostatek děl, a co do opevnění jsou odkázáni na pouhé zákopy, dovedli odolati útoku srbského vojska. Postaveni u Dragomanu bylo Srby dobyto tím, že je obešli a nyní brání se Bulhaři u Slivnice, jejíž dobytí by znamenalo pád hlavního města Srědce. Král Milán jsa již snadným vítězstvím opojen, anektoval pro sebe Gaesarovo: veni, vidi, vici (přišel, viděl, zvítězil), ujišťuje, že nehodlá zabrati celé Bulharsko, nýbrž jen asi to, co se mu hodí, tedy zejména Vidin a snad i kus jižního Bulharska. Bulharská vláda dovolává se toho, že Bulharsko, jako stát nesamostatný, který nemá právo opověděti válku, bylo napadeno a vyzývá Portu, aby zakročila proti napadení země, která tvoří část turecké říše. V Cařihradé však, jak pochopitelno, až příliš se těší z bratrovražedného boje mezi Srby a Bulhary, než aby zakročili; naopak očekávají, že se jim nyní tím snáze podaří Bulhary úplně potlačiti a úplně ve dřívější poměry vnutiti. Konference Cařihradská usnesla se, že bude dále zasedati, a bez zřetele na průběh války, obírati se bulharskou otázkou. V Rusku, jak pochopitelno, vzbudilo napadení Bulharska veliké účastenství, ale vláda, jak se zdá, hodlá vytrvati na nepřátelském stanovisku proti Bulharsku k vůli jeho knížeti, ač politika tato vypuknutím války utrpěla porážku. Ruská vláda domáhá se toho, aby kníže Alexandr byl sesazen a na jeho místo ustanoven dánský princ Valdemar, při čemž zapomíná, že dle ustanovení míru Berlínského mají Bulhaři právo voliti si knížete, a tedy jim nikdo nemůže býti vnucen, dále pak se výslovně členové evropských panovnických rodin prohlašují za nevolitelné.

Zdroj: Světozor č. 49, 1885