Když bývalo XIX. století

Rozpuštění sněmu

12. březen 1849

Krakovské noviny Czas (od 12. bř.) píší z Kroměříže od 8. března o rozpuštění sněmu. Ačkoli skutek tento zašel poněkud již v pozadí u pozornosti obecenstva, přec tato podrobnější data nebudou na nemístě, tím spíše, že je psal Polák. „Poznenáhlu vycházejí na jevo všechny podrobnosti rozpuštění sněmu v Kroměříži. — Po bleskotné řeči Šuselkově opustili ministrové v sobotu Kroměříž, a vzavše s sebou kancelář odjeli do Holomouce. Příjezd pánův Sommarugy, Hekschera a Hermanna z Frankfurtu do Holomouce byl brán za pravou příčinu tak náhlého odjezdu. Zatím ukázal skutek, že jiné záměry byly toho příčinou. Jda v noci mezi 6. a 7. březnem okolo 11. hod. do obydlí svého, potkal jsem na ulici sněmovního sloužícího, hledajícího s lístkem v ruce byty několika deputovaných; měl jména pp. Hasselwandtra Cwikle, Gredlera z Tyrol, Hornbostla z Čech, Lassera ze Solnohradu, řka, že druhý sloužící hledá jiné, a že oba mají nařízeno, pozvati ty pány ku konferencí o 1 hod. s půlnoci k Stadionovi, právě do Kroměříže přijevšímu. Domýšlel jsem se, že se jedná o něco důležitého, a po řeči p. Šuselky nemohl jsem právě pochybovat, že nastoupí rozhodná chvíle. Na zejtří ráno viděl jsem domysly své vyplněny. „Sněm rozpuštěný, ústava a zákon o náhradě za zrušené povinnosti poddanské darovány," slyším všude na ulici a vidím skupení lidu (byl právě jarmark v Kroměříži), zvláště sedláky, čtoucí cís. manifest. Přijda ke sněmovně spatřím prápor pěchoty ve dvoře rozložený, všechny brány a dveře vojskem obsazené, na všech chodbách a poschodích vojska plno. Vstup do sněmovny, do čítárny, do kancelářů sněmovních, do odborů byl vojskem překažený, jen kancelář presidentova otevřená, kde rozdávali výtisky nové ústavy. — Divně se na obličejích poslanců malovaly rozmanité dojmy, jaké na jich mysle celý výjev činil. Smutek, bolest, skoro zoufalast jevily se na obličejích Čechův, a slzy v očích zaleskly se jim; nechuť, zklamané naděje a výčitky proti ministrům odrážely se na lících oudův pravého centrum, věrného a nezlomného falanxu ministerního; poslanci polští přijali celé to nadání lhostejně, řkouce: „Hůře nám nebude, nežli jest;" a jistou radostí triumfovala celá opposiční strana, jakby chtěla říci: „To jsme dávno předvídali; jiného se nadití nebylo ani možná!" Nejbolestněji dotknuti touto ranou byli oudové výboru ústavního. Tolik bezsenných nocí, tolik času ztráveného v poradách a sporech, tolik nenávistí po každém uzavření výboru mezi jeho oudy a mezi oudy sněmu i v zemích, kteří byli proti uzavřením, které na př. uzavřené z počátku rozdělení Tyrol, nerozdělnost Haliče a j. byly způsobily. Všechno marné v době, kdy po tolikeru pracech a mozolích přišli ku konci svého díla a návrh svůj vydali národům k posouzení!

Z noční konference je jen známo, že na oznámení Stadiona o darování ústavy hlavně ti, od kterých se toto nejmíň bylo naditi, co nejdůrazněji proti tomu se vyjádřili: Leopold i Josef Neumann, Mayer, Lasser, Neuwall, Hasselwandter zrazovali z tohoto kroku co nebezpečného, násilného a s velmi smutnými následky spojeného, tím více, že již den před tím návrh ústavy od výboru vyšel a na všechny strany říše je rozeslán. Jachimovič a Šaškievič (Rusini) mlčeli: Čechové: Brauner, Strobach, Palacký, Pinkas zůstali jak zkamenělí. Jen Helfert chválil oktrojovanou ústavu, vystavoval nutnost toho kroku a nemožnost, aby sněm v tak krátkém čase, jak toho stav Rakouska požaduje, ústavu do života přivesti mohl. A když Pinkas na nešťastné oučinky rozpuštění sněmu upozorňoval, jmenovitě na nespokojenost z toho v Čechách! odpověděl Helfert v ten rozum, že pak Čechy zněmčeny budou. — Stadion, jak se vidělo, uznával slušnost četných a skoro jednohlasných protestací i od nejpovolnějších svých stoupenců, a prosil o čtvrt hodiny na rozmyšlenou. Vrátiv se pak z postranního salonu pravil: „že rozvahy poslanců jsou slušné, že se vrátí hned do Holomouce a postará, aby všechno bylo vzato nazpět." Okolo 2 hod. v noci odejel.

Ráno okolo 7 hod. přijel hrabě Merkandin, krajský Holomoucký, před městem sestoupl a šel parkem do zámku. Odebral se k presidentu Smolkovi a zastal ho, právě když se strojil. Odevzdal mu paket s pečetí kabinetní a hleděl na něho. Smolka s nevyrovnanou svou chladnokrevností přečta ptal se: Víte-li, pane, co v těch spisech stoji? — Zdá se mi, odvětil Merkandin, že vím: Rozpuštění sněmu. — Tak jest, vece Smolka. — Mám rozkaz, oznámili vám ustanovení ministrů, byste sněmu ohlásil rozpuštění. — Pane, vece Smolka, po přečtení těchto spisů přestal jsem být presidentem sněmu; sněmu již není; a kdyby i bylo, protivil by se takovému ohlášení sněmovní řád. Mohl bych jen pak sněmu oznámiti rozpuštění jeho, kdybych ho svolal; poněvadž ale císařský manifest oudům sněmu zakazuje shromážditi se — dělejte sobě s tím, co se vám, pane, líbí! — Nato vyšel Merkandin a nechal manifest lepit na branách zámku a v ulicích, a obsadil zámek vojskem, zapečetiv dveře do sálu, do odboru a čítárny. Do hodiny sedmé ráno bylo všechno hotovo."

Zdroj: Národní Noviny č. 64, 16.3.1849