Když bývalo XIX. století

Nepodařená výprava Šimunićova

7. listopad 1848

Od Nusdorfu. Hodnověrné zprávy o nepodařené výpravě Šimunićově. Dne 8.přijel Janeček do Prahy, zrovna od gen. Šimuniće, s nímž tři dni na zpátečném tažení do Moravy byl. Vypravuje následovně: Gen. Šimunić maje naloženo, táhnouti ku Prešpurku, by se zde s Jelačićovým vojskem spojil, s mnohým nedostatkem a s mnohonásobnými svízeli dotáhl až do Trnavy, potřel prvé u Trenčína a u Nového Města maďarské gardy. Obsadiv město Trnavu, zamýšlel ku Prešpurku táhnouti, an tu najednou řadové vojsko maďarské asi 20 000 ho se všech stran obklopí. U večer přišel k němu civilně oblečený muž, a vydávaje se za úředníka, zlořečil maďarskému terrorismu, dobrou naději čině Šimunićovi, že všechno Maďarstvo brzy bude potřeno. Psohlavec bunský byl-tě to zrádce, Maďar, chtějící generála Šimuniće, krom toho čírou poctivou duši, v nebezpečnou bezpečnost ukolébat. Nebo aj odešed od Šimuniće, poslal mu ihned psaní, oznamuje v něm, že v druhý den ráno se všech stran napadnut bude, a on (zrádce) že bude mít tu čest, maďarské vojsko proti němu vést. Gen. Šimunić nemeškal ihned potřebné pořádky učinit. Druhý den ráno posláno k němu s maďarské strany parlamentéra, a vyzváno ho, podali se, sic jináč že budou všickni pobili. Předloženo mu dále, aby na případnosti, kdyby se vojsko podali nechtělo, přísahu na maďarskou ústavu složili; pakli ne, tedy aby zbraně vydali a svobodně přes hranici odtáhli. Gen. Šimunić odpověděl zkrátka na to, že raděj než by se podali, do posledního muže se bránit budou, a ihned začal zpátečné své tažení, kteréž tak výborně uspořádal, že na nejnebezpečnějších místech, a sice na rovině od Trnavy až do Nádaše řaďová nepřátelská kavalerie na něj navaliti nemohla. Táhnoucímu od Nádaše zhůru na Bílé Hory zakročil cestu nepřítel; on ale poraziv jej, v ustavičném potýkání dotáhl do Senice a odtud na Hodonín do Moravy. Vícekráte se osvědčil generál, že kdyby nebylo jeho českých artilerislů, do nohy by jeho vojsko bylo zahynulo, jsouc mimo to všelijakým nedostatkem a štrapacemi umořeno. Důstojníci jeho vypravovali Janečkovi, s jakou divokou odvážností se maďarští husaři na ně vrhali, pak že Maďaři při vší své divokosli výborně manévrují, spojujíce všecku vojenskou lest s nevyrovnanou smělostí.

Zapoměli jsme ale povědít, že vojsko toto maďarské nebylo u Vídně poraženo byvší, nýbrž zvlášlní armáda u Prešpurku postavená, tak že v okolí Prešpurském do 50.000 maďarského cvičeného vojska proti Jelačićovi stojí.

Šimunić čeká v Moravě na posilu a na jiné potřeby vojenské, a pak opatřiv se vším potřebným, potáhne opět v oné strany slovenského kraje. Zdař Bůh! Co je slovenského lidu na Moravě a na hranicích, zniknuvšího šibenice maďarské, potáhne všechno s ním. Velmi příhodný čas, zorganisovat povslání slovenského lidu; nebo cokolivěk by se komu zdálo, vojsko císařské bez pomoci lidu všechno nepořídí. Kdyby na Slovaky povstalé nebyla vláda vojsko poslala, kdyby Maďaron Lamberg nebyl i nad horním i nad dolním Slovanslvem zradil, zpupně se chtěl za totum fac v Uhřích postavit, toť bysme nyní měli slovanské povstání zorganisované, od Křiváně až po Bílé Hory. Ale tak se kárá nedůvěra, ona pověstná nedůvěra vlády naší, ona nedůvěra nešťastná, kteráž i jí i nám ještě konečně záhubnou státi se může. V horním Trenčíně oběsili Maďaři jednoho služného; víte proč? protože za císaře se osvědčiv, sebral 500 lidu slovenského, a proti Maďarům odbojným povstati zamýšleje, na dobrovolnický pluk československý čekal. V Turci je 26 znamenitých mužů uvězněno, z nichž prý již více oběšeno, mezi nimiž i bar. Jiří Bevay; víte proč? pro tu samou příčinu, protože byli věmi vládě rakouské a svému národu. Polituj se Bože! tedy občanská cnost nás zabíjí a pekelný hřích Maďarstva oživuje. To je neřest, nevyslovná neřest, a pomoci kde nic tu nic.

Zdroj: Národní Noviny č. 179, 7.11.1848