Když bývalo XIX. století

Jubilejní slavnosti Karlovy university

18. listopad 1848

Zvláštní osud leží na jubilejní slavnosti naší university. Posud nikdy neměla Praha příležitost, aby byla mohla slavit jubileum své slavné university. Bylo to r. 1348, když císař Karel IV. ve své milé Praze založil obecné učení obrazu Pařížského, tehda v Evropě jediného. Od té doby se však v každém století, když do roku 48 dostouplo, okolnosti vždy tak postavily, že se slavnost založení drželi nemohla. Roku 1448 ležel Jiří Poděbradský přede zděmi Pražskými a dobyl Prahu a s ní královský stolec. Roku 1548 byla celá země naplněna hořem a bídou: železná ruka Ferdinanda I. a hrůzy pověstného krvavého sněmu tížily tehdá nad Prahou. Roku 1648 chystala se již akademická radda ke slavnosti třistaleté památky. Tu se objevil nenadále jak blesk z čista jasna Švéda Königsmark před Prahou, a zráda mu otevřela zdi Hradčanské a Malostranské. Staré a Nové město se ozbrojilo, a studenti místo slavnosti zaháněli vypadající Švédy. Roku 1748 stonala česká vlast od těžkých ran války o rakouské dědictví: na slavení nebylo pomyšlení.

Ve třetím desítiletí našeho století připomenul dr. Neureuler, vyvolen jsa za děkana fakulty právnické, žeť by byl čas, aby universita na to myslila, jak by se měla oslaviti památka Karlova, aby se již konaly přípravy k velikolepé slavnosti a myslilo na nějaký památník. Neureuter sám položil na začátek znatnou sumu. Slova jeho nebyla zmařena! všude nalezly ohlas. Roku 1848 utvořil se výbor k důstojnému slavení pětistyleté památky z nejvážnéjších oudů všech fakult, s generálem a velmistrem rytířského řádu křížovnického p. Beerem v čele. Po celé zemi se činily sbírky a sešlo se nad 60.000 zl. stř. Přípravy ke slavnosti připovídaly mnoho. Veliká socha Karla IV. měla být postavena, pamětní peníze raženy, universitní stavení zvelebeno, historie university (od V. V. Tomka) a některé staré spisy, mezi nimi také „Knihy o učení křesťanském" od Tomy ze Štítného vydány, měl se držet veliký průvod v přestrojeních, představujicí založení university, od ředitele malířské akademie Rubena spořádaný, velikolepá hudební slavnost od 2000 zpěváků pod správou Jelenovou vyvedena, latinská slavnostní hra „Břetislav" od Vodňanského, česká opera „Drahomíra" od Škroupa a české dráma od J. Koláře provozovány. Zároveň se měla slavit dvoustoletá památka a rekovné obrany Pražanů a osvobození Prahy od Švédův; k tomu měl býti postaven památník od Krannera a Maxe padlým z 1648 měšťanům a studentům a dráma „Arnošt Otovaldský" od Mikovce provozována. Ale nepokoje svatodušní překazily i to.

Přípravné práce na Křížovnickém pláce byly na barrikády roztrhány a nádherná mostní věž od Karla vystavena, Windischgrätzovými kulemi porouchána.

Znovu byla ustanovena doba, kde slavnost měla před se jiti; ale přišly do toho události Vídeňské, a slavnost se musela na novo odročit a nebude držena, až - dá-li Bůh - r. 1849. Jen císaře Karla ohromná bronzová socha byla v Drážďanech dohotovena a pne se již k potěšení umělců a umění milovných mezi mostem a universitou - na pláce Křížovnickém. Již se ohrada tyto dny sundavá a socha vyslupuje na oči obdivovatele. Karel je představen ve veliké postavě, v ouplné zbroji, na hlavě maje korunu českou, v královském plášti, jak vztahuje pravici žehnavě, v levici pak drží listinu universitní, ourea bulla. Obličej je trefená podoba Karlova. Na podstavku goticky vypracovaném jsou sošky Filosofie, Medicíny, Jurisprudencie a Theologie, pak nejslavnějších mužů z Karlových dob: arcib. Arnošta z Pardubic, stavitele Petra Arlera a j.

Zdroj: Národní Noviny č. 189, 18.11.1848