Když bývalo XIX. století

Kalifornské zlato

10. březen 1849

Z New-Yorku dne 10. března.
Před vyvolením presidenta i po jeho inaugurací byla a jest zde rozprávkou nejvšednější — zlatá země Kalifornie. I v Evropě, kde přec naproti Amerikánům sotva máte tolik dobrodružného ducha, jako Amerikáni proti vám ducha revolučního, uhodily pověsti o zlatých dolech kalifornských na mnohou odhodlanou duši, na mnohé srdce-bažící po bohatství. Vždyť se Smith, guvernér Kalifornský, nucena viděl návalem evropejských dobrodruhů rozkázati, aby nikdo neodnášel bohatství ze zlatých dolů, kdo by nebyl občanem severoamerikánské republiky. A tito dovedou ze svého privilegium kořistiti. Některé časopisy přinášejí na dlouhých sloupcích denně referáty o nových výpravách ze všech částí šírých obcí. Větším dílem plavou se tam po vodě, celým mořem Antlatickým kolem mysu Hornského a pak po tichém moři až k zaslíbené zemi. V posledních dobách otevírají ale již také cesty po suchu, pres celou šířku severoamerikánské pevniny, plavíce se dílem po řekách, dílem s koňmi a mezky na spůsob orientalských karavan se přepravujíce. Průmysl amerikánský spojuje všechny své síly, aby ulehčil poutníkům cestu a přebývání v Kalifornii. Všechny noviny amerikánské, zvláště v městech přímořských, přinášejí sáhodlouhé sloupce rozličných návěští pro cestující. Polovice sloupců zaujímají lodě do Kalifornie se strojící, na druhé se oznamuje hrůza věcí potřebných a užitečných pro dobrodružné zlatohledače. Jeden dává návěští, že má nejlepší vidličky a nože do Kalifornie; druhý zase, že prodává výborné hodinky; třetí boty nepromokavé do vlhkých dolů; a nerozderné na kamenčité cesty Kalifornské, čtvrtý nabízí fraky, spodky, vesty, kabáty, kožichy a haleny, všechny podle kalifornského podnebí udělané; pátý schvaluje pro dlouhou chvíli cestovníkům svůj nezapařitelný tabák; šestý poroučí výborné, dešti a větru nepřístupné stany pro ty, kdo by po Kalifornii kočovati chtěli; sedmý dokonce ohlašuje, že jsou u něho na prodej nositelné železné domy, které se ve dvou bednách 12 střevíců dlouhých, 2 střevíce širokých a 2 palce hlubokých pohodlně až na druhou stranu světa přenesti a tam za několik hodin postaviti dají. Ba ani již nezapoměli na to, co tam dobrodružné děti šťastné republiky budou jisti, anebo co tam budou píti. Wells, Miller et Provost oznamují v New-Yorských novinách „The true sun", že vyslěhovalce do Kalifornie opatřili chtějí čerstvou stravou, která 21 let přirozenou svou chuť zachová, neztuchne, neskysá, nespaří se, ale vždy se pod každým pásmem, parným, horkým i chladným po 21 let s chutí jisti může. 400 lib. naloženého masa, 200 lib. brambor, 50 lib. sražené polivky a 400 lib. sucharů vystačí déle než na celý rok a nestojí více než 175 dolarů za rok, anebo 3 1/2 dol. za týden! Naloží se do vaků a přehodí se mezkovi na záda, a může s nimi jeden člověk kočovat po celé tři měsíce, a nepotřebuje nikde o lidské obydlí ani zavadit. 100 dní se plavíš, a již jsi u cíle touhy své, již na tě svítí s hůry kalifornské slunce a z důly kalifornské zlato, a stará se o tě průmyslnost amerikánská. Jakové to lákadlo! A přece se sem tam ukazuje podivnost povahy severoamerikánské s druhé strany. Tak se vypravuje o nějakém panu Tompkinsovi z Ulyssa. Již měl všechno na cestu uchystáno, a vyšel ještě z města, aby se s rodiči svými rozloučil. Na rozchodu již tázal se ještě otec syna tesklivě, mnoho-li prý si chce dobýti z Kalifornie? „Deset tisíc dolarů", byla odpověď. — „A přestal bys na tom?" — „Ano, dozajista." — Otec vedl syna ke své skříni, vysázel mu deset tisíc dolarů, a syn se vrátil domů, místo co chtěl jít do Kalifornie.

Avšak není všechno zlato, co se blyští. Mnoho zajisté vypravují o bohatství kalifornském, mnoho bude pravda, ale mnoho bude také pouhá báchorka. Noviny „Boston traveller" přinesly nedávno hodnověrnou zprávu o Kalifornii od člověka znalého, který tam byl a očitě se přesvědčil. Čtenáři dovolí, abych věrný z něho výtah přiložil. Snad tím schladne mnohá fantasie, ale lepší kus pravdy v hrsti, nežli tisíc přeludů v povětří.

„Kapitán William D. Phelps připlul sem z Kalifornie v sobolu ráno. Kapitán Phelps přivezl s sebou množství zlata, v zrnech, v tyčkách a v hrudách, z kterýchžto posledních nejvělší vážila asi půl druhé unci. Ostatně je množství zlata, které přinesl, mnohem menší nežli se ve veřejných listech rozhlašovalo. Kapitán P. pracoval sám v dolech, i můžeme tedy udáním jeho docela důvěřovati. Nejprvé, co se týká kusů zlata, které v Kalifornii nalezeny byly, praví on, že největší kus, jejž viděl, nebyl těžší nežli 6 uncí. Slyšel mnoho vypravovati o větších kusech, které prý se v dolech nalezly, ale kdykoli se pátralo po pravdě, vždy se shledalo, že to byly bud povídačky lživé nebo velmi zveličené. O jednom muži vypravovalo se, že nalezl kus, který několik liber vážil; i šel kapitán P. podívat se naň, a shledal, že nevážil více nežli 2 unce, a žeby očištění jeho celý den práce stálo. K vypravováním, že kopáči vydělali denně přes 150 dolarů, dokládá jen, že nejpilnější z nich nevydělali po celé poletí více než 3000 dolarů. Denně se pracuje 5 až 10 hodin. Z počátku pracovali Indiáni za maličkost, ale nyní již znají lépe cenu své práce. Zdejší Iodiané jsou zbytkové starých kmenů a nejsou bázliví. Co byl kap. P. v Kalifornii, udála se tam jen jedna výtržnost. Jeden negr pohaněl ženu mormonskou. Lid chytil negra, přivázal ho ke stromu, vyprášil mu a pak ho pustil, hroze mu kulkou, jestliže se podruhé něčeho dopustí. Obyvatelé kalifornští hledí velmi pilně k zachování pořádku, jen že toho nemohou jinak dovesti leč že sami spravedlnosti konati musí, dokud řádná vláda nebude ustanovena. Když několik kompanii pluku pluk. Masonova uteklo do dolů, za nimi poslán houf vojska, který ale sám tam zůstal. Pluk. Mason vydal se sám za nimi s divisí dragonů, svolal kovkopy a domlouval jim, že mu musí pomoci vyhledat utečence, ač nechtějí—li padnouti v nemilost u vlády. I odpověděli jemu na to, jestli jsou mezi nimi lidé, kteří soudům utekli, těch že rádi chtí vyhledati a vydati, ale aby utečence vojenské stíhali, k tomu že nemají kdy. Po takové řeči byl pluk. Mason rád, že se vrátil s polovici svých dragonů.

Rolnictví je tam zcela zanedbáno. Majetník jeden, který měl na poli 15.000 mír pšenice, nemohl je skliditi, ačkoli sliboval každému, kdo by mu pomohl, polovici pšenice, i byl přinucen dáti je vypást svému dobytku. Ženy i děti staly se jako manželé a otcové jejich kovkopy. Kapitán P. vyjádřil se o zdaru výprav amerických do Kalifornie, že všechen závisí na jejich zřízení. Není pochyby, praví on, že se v Kalifornii nachází veliké množství zlata, ale to co se o tom vůbec rozhlašuje, velice je přehnáno. Přišli psaní od lidí do Kalifornie se vystěhovavších, kteří tam nemohli najít žádné výživy."

Tolik o kalifornském zlatě. Ku konci jen ještě o našich zpomínkách na vlast. Zejtra budeme slavit, nás několik Čechů a Poláků, co nás v Nev-Yorku je, loňský 11. březen. S Bohem.

Zdroj: Národní Noviny č. 79, 3.4.1849