Když bývalo XIX. století

Hrabě Josef Radecký

19. duben 1849

Hrabě Josef Radecký byl 2. listop. 83 let stár; je zavalitý ale nevelký, jeho chod je rychlý, přímý. Hlavu nosí vysoko, jeho tvář je příjemná. Rád se směje a veselí se při čtení vítězných zpráv, anebo když slyší a vidí, že vojáci srdnatě a beze strachu bojuji; ale zasmuší se, když se mluví o padlých a zajatých, aneb když vidí lidi nešťastné. Když jeho vojáci, zahnavše nepřítele u Gravellone a la Cava, v Garlosco chléb a víno obyvatelům brali: neodpustil jim pro jich vítězství Radecký, ale potrestal je co nejpřísněji, dal rozdělili mezi obyvateli 400 dvacetníků, a sám přispíval ke sbírce, kterou důstojníci k témuž cíli v hlavním stanu spůsobili. Často chodí k strážníkům a strká jim, poněvadž na stráži stojíce nic přijímati nesmějí, několik dvacetníků do patrontaše. V Navaře často rozdával dary chudým lidem. Ve vojště pozdravoval hned starého poddůstojníka, hned klepal důstojníkovi na rameno, hned hovořil po přátelsku s Vídeňskými dobrovolníky a myslivci. Se svými důstojníky zachází co přítel a ne co mohutný vojevůdce. Často vstupuje mezi ně, když se smějou, když si něco vypravují, když u ohně sedí, a vyráží se s nimi; nelíbí se mu však, když vstávají ze sedadel, před nim smekají a cigara odkládají; zůstaňte sedět, příteli, říkává, a dejte na hlavu. On byl mezi nimi jako otec mezi svými dítky, a radoval se při jich veselostech. Důstojníci ho milují, tak že v loňském taženi generál W. schválně držel kozu, jejíž mléko bylo určeno Radeckérnu pro čokoládu. Hlas Radeckého je silný, hluboký; důstojníkům říká v němčině Sie, raduje-li se sám, vyká jim, a je-li někomu zcela nakloněn, tyká mu. Chodívá brzo spat a vstává časně ráno. Drží se na hodinu určenou k tažení, a netáhne-li dříve, později nikdy ne. Přicházející zprávy nechává si předčítat, odcházející zprávy ale čte sám. Píše zřetelně a čitelně. Káže-li potřeba, podepíše depeši na koleně. Mluví-li s kým, vezme ho pod páže a prochází se s ním. Jezdí na koni pevně a jistě. Má silné koně Meklenburáky, nejvíce bělouše. Nosí šedivý kabát a klobouk se zeleným peřím.

Zdroj: Národní Noviny č. 92, 19.4.1849