Když bývalo XIX. století

Svolání českého sněmu

6. květen 1849

Již se počínají ozývati hlasy ministerské o svolání českého sněmu — totiž vlastně proti svoláni jeho. Presse nám ve svém čísle od 4. máje o tom podává úvodní článek, z kterého se arci nic nového nedovídáme, protože zvyklí jsme, od tohoto ministerstva jenom utiskování našeho národu očekávati. Presse praví, že se nyní český sněm proto svolati nemůže, poněvadž by nezůstal v mezech vytknutých jemu oktrojovanou ústavou!!

Věru podivno! Snad myslí opravdu Presse, že zůstane kterýkoli sněm zemský v těchto mezích jemu v oktrojované ústavě naznačených? Toť bychom věru nemohli míti ve veliké uctivosti onu zem, která by se tak nechala od ministerstva mistrovati, zapomenuvši na důstojnost národu. Avšak nezůstati v mezech oktrojované ústavy a opustiti legální půdu, to jsou ještě velmi rozdílné věci, a jestli sněm český (což ovšem napřed nikdo tvrditi nemůže) ve spůsobu představení J. M. C. poví své smýšlení strany vnitřní samostatnosti české země, tuť zajisté neučiní ani nic neočekávaného ani nedovoleného. Podle oktrojované ústavy neměl by ku př. ani náš český sněm hlasu strany našich vlastních zemských statků, nýbrž tyto by náležely pod správu centrální kamerální! Jestli tedy nebude náš budoucí český sněm kommunisticky smýšlet (čehož bohdá nebude), není pochybnosti, že řekne J. M. C., aby nechal správu statků české země sněmu české zemé, to jest, aby se nám nebralo jmění zanechané od našich předků. Pochybujeme, aby se komu mohla zdáti taková neb podobná žádost neslušná, leda snad jen spisovateli naší oktrojované ústavy. Proto my nevidíme nic nebezpečného ve svolání sněmu, ovšem ale věc nanejvýš potřebnou, protože jest ještě mnoho věci, které skutečně i podle oktrojované ústavy do oboru zemského sněmu patří a očekávají nějakého rozhodnutí. Vzpomeňme si jen, že naše učitelstvo skoro hladem umírá! A jeho vyživení náleží přece do oboru činnosti zemského sněmu i podle oktrojírky.

Jest ovšem možno, že ministerstvo snad vůbec nemá chutě ke sněmům: v tom pádu ale budeme aspoň rádi, když se ještě v náležitý čas dovíme s jistotou o tom. My držíme rychlé svolání českého sněmu za garantii konstitučního života vůbec, protože nyní již skutečně se obáváme nejen o část, nýbrž o celou konstituci. Časy jsou nyní neobyčejné, revoluce snad již v tu dobu, kde toto píšeme, otřásá velikým dílem Německa; jak v Uhřích věci stojí, to ví každý. My až posud odporujeme vždy násilnickým snahám, poněvadž přesvědčeni jsme, žeby mohly nyní život našeho národu snad z kořene vyhubiti: když ale naše vláda v zaslepenosti své ustavičně svými protikonstitučními kroky lije olej do plápolajících revolučních snah, nechť sobě potom také sama provede boj s Košutovou a s německou propagandou, které všechny okolní země sobě získati usilují!

Splakal by věru každý, když vidí takové jednání od vlád, které snad naschvál (nemůžeme se již věru té myšlénce uhnouti!) podporují nešťastné snažení rýpavých destruktivních stran, jen aby pak mohly zároveň s nimi udusiti všechnu svobodu.

Dixi et salvavi animam!

Karel Havlíček Borovský

Zdroj: Národní Noviny č. 107, 6.5.1849