Když bývalo XIX. století

Příčina stavu obležení

15. květen 1849

Ustavičné čekáme, že nám vláda vyjeví dokázanou příčinu stavu obležení, ve kterém se nacházíme. Neboť ví každý, že ouřední ohlášení dne 10. t. m. od pana vicepresidenta a komandujícího generála podepsané počíná těmito slovy: „Souhlasnými zprávami a vyšetřenými událostmi ujištěno jest, že zločinný spolek přípravy činí, aby pokoj tohoto města a této země zrušil." Takové zřejmé vyjádření prvních dvou ouředníků v království českém, o kterých přece se mysliti nemá a nemůže, že důležitosti takových slov nerozumějí, nevyhnutelně musí u každého vzbuditi myšlénku, že již vláda nejpatrnější důkazy v rukou míti musí. Přece však mnohé věci každého, kdo věc lépe a všestranně rozvažuje, poněkud mimovolně k pochybnosti přinucují.

Když měla vláda takové patrné důkazy v rukou, jak praví, proč pak nedala tedy osoby, proti kterým tyto důkazy měla, zatknouti spůsobem konstitučním, totiž od soudů přirozených. Neboť dle §. 8 oktrojovaných základních práv, nesmí být nikdo (krom dopadení na čerstvém skutku, který zde však nebyl) zatčen, leč na rozkaz důvody opatřený, který vyšel od soudce neb od ouřadu soudní oukony zákonné vykonávajíciho. To však se zde patrně nestalo, a stav obležení, který teprva ráno v 9 hodin ohlášen byl, nemůže zde platiti za nic jiného než nanejvýš za výmluvu, která se ale týká jen zákonnitosti, ne ale toho, co my tvrdíme. Neb bylo—li možná vydati rozkaz důvody opatřený, proč by se byly osoby zatýkaly nekonstitučním spůsobem?

Druhá pochybnost je, že jsou mezi zatknutými některé osoby, o kterých ani jednomu, kdo je zná, napadnouti nemůže, žeby mohli býti podnikatelé nějakého spiknutí neb vůdcové revoluce ku př. p. Řehoř, což také musí oslabiti víru k těm pramenům, z kterých vláda své podezření čerpala. Musíme tedy opakovati své předešlé domnění, že se jen vláda s radostí uchopila této příležitosti, aby mohla dát zem do stavu obležení, a že se jí vůbec více jednalo o stav obležení, než o spiknutí atd.

Neboť kdyby vláda jen poněkud znalá okolnosti (a od vlády se musí jako svatá povinnost požadovati, aby je aspoň tak dobře znala, jako my je známe), nemohla by se ani od těch osob, z jakého druhu jich nyní několik zatknuto jest, opravdivě obávati něčeho nebezpečného. Od toho, co se leckde po hospodách mluví, až ke skutečnému činu jest ještě veliký skok, a snad by se zde mohlo vhodně užiti toho příkladu o dvou vojácích macedonských, kteří byli udáni, že tupili krále Filipa, a ospravedlnili se takto: „Ano, králi, tupili jsme a byli bychom snad ještě více tupili, kdyby nám nebylo víno došlo."

My alespoň přesvědčeni jsme, že žádná z osob zatknutých, ani celá strana, ku které ony náležejí, tolik moci, důvěry, ba ani tolik schopnosti nemá, aby mohla skutečné povstání způsobiti; a jestli snad naši nejvyšší ouřadové z nějakých nebezpečných řečí několika zhorka nakvašených a pošetilých lidí již na opravdivé spiknuti a pobouření myslí a dokonce za jisté to pokládá, nemůžeme nikterak schvalovati takové překvapené jednání.

Ještě jiný výklad jest možný, a sice ten, že vláda domýšlejíc se, žeby Madaři snad do Moravy vtrhnouti a o zbouření Moravy a Čech se pokusiti mohli, právě proto mimořádný vojenský stav u nás prohlásila, tak jako se i v jiných konstitučních zemích děje, a žeby pak naschvál jen toto „spiknutí" za záminku si brala. Ale i v tomto pádu by dle našeho domnění moudřejší věc byla, raději pravdu povědíti a přede všim nerozhořčovati si proti sobě i jiné části obyvatelstva, jejichžto podpory snad vláda přece ještě potřebovati bude.

Karel Havlíček Borovský

Zdroj: Národní Noviny č. 114, 15.5.1849