Když bývalo XIX. století

České divadlo za branou

18. květen 1849

Dávno již pracuje se o to, aby měl národ náš, co má každý vzdělaný národ — své divadlo. Ovšem že česká zem vydržovala vždy mnohým nákladem v Praze divadlo na své outraty, ale ne pro nás a k naší cti, nýbrž k našemu potupení. V neděli odpoledne na krátkou dobu, kde beztoho nikdo do divadla nejde, hrávají se pro český národ mizerné kusy, a to jen z horlivosti, poněvadž se hercům nic neplatí, kdežto němečtí hercové výborně placeni jsou. Nyní se ovšem dosavadní stavovský (nyní zemský) výbor za takovou rovnoprávnost stydí — ale přece ne tak dalece, aby ji jak náleží odstranil. Tomu prý všechno překáží, není to možná! (Kdyby se jednalo o něco naopak, kdo bychom mohli být ze svého odstrčení, jsem přesvědčen, žeby nebyly žádné překážky dosti veliké, aby jim horlivost těchto pánů neodolala!) Nyní tedy žádá p. Hoffmann, ředitel divadla, 9000 zl. stř. od zemského výboru, že prý za ně vystaví za branou arenu, a to snad bude ta rovnoprávnost.

Protestujeme ale již napřed proti té rovnoprávnosti (a doufáme, že většina budoucího sněmu protest náš také vysloví), podle kleré bychom my v Praze za branou měli divadelní boudu, kde se budou kusy sprosté k pokažení vkusu prováděti na zesprosťačení obecenstva! Věru, neví-li stavovský výbor žádný lepší prostředek, musíme jej prositi, aby si nedělal obtíže a starosti a posečkal, až se sejde první český sněm. Ten ať si bude volen spůsobem tím neb oním, přece neurazí nikdy národ podobným — snižujícím — návrhem.

Karel Havlíček Borovský

Zdroj: Národní Noviny č. 116, 18.5.1849