Když bývalo XIX. století

Boje ve Vídni

2. listopad 1848

Od Nusdorfu. Že vojsko české táhnouc k Vídni Od Nusdorfu. Že vojsko české táhnouc k Vídni mělo na sobě barvy slovanské, způsobilo, kudy táhly, veliké překvapení. Pochody byly ostré, podzimní mlhy dostavovaly se po zimních nocích.

Vstupujíc do Rakous myslelo, že bude od lidu přijato jako nepřítel, ale venkované přijali je s radostí. Mnoho se rozprávělo mezi vojskem o tažení císařovu ze Schönbrunnu na Moravu; neboť táhlo mnoho vojska s ním. Slova císařova k sedlákům kazí všude prospěchy těch jenž by je rádi ponoukli k všeobecné hotovosti. Studenti jmenovitě, snadno k poznáni po obleku, nesmějí se hrubě ukázat; vojáci jsou na ně rozlíceni, sedláci je hrubě odbývají, neboť jako všude je sedlák jelikož majetník konservativní. Okolo Vídně je lid zcela proti ní; Häfner, Kudlich a ještě jeden byli jati, první a třetí na Spielberk odveženi se silným vojenským průvodein.

V neděli dne 22. dorazil Windischgrätz do Stammersdorfu, oznámil se odtamtud obecní raddě Vídeňské, prohlásil město v stav obležení a náhlý soud.

Sněm toto chování prohlásil za nezákonné; zpráva o tom našla ho již v Kloslerneuburku a v pondělí ráno dne 23. byl v Nusdorfu za Dunajem. O polednách táhly tři prápory granátníků, kyrysníci, huláni a děla s prašními vozy a bagáží přes pontonový most, jeden díl přes Heiligensladt a Döbling na pravo k Turecké hradbě, druhý přes Grinzing, Sievering i dál, většina ale za Kahlenberkem přes Meidling k Linecké silnici. Při těchto pochodech strhla se u Nusdorfské linie šarvátka mezi předními strážemi. Sbíhají se tam tři silnice; linie je pevně zatarasená, na každé straně dělo za žoky s pískem. Za hostincem „zutn Oug' Gottes" postavilo se vojsko s jedním dělem. Povyslrčená vojenská stráž za stromem byla příčinou, že od linie vystřelili, načež trvalo střílení až do 6 hod. večír. Voják padl jeden, raněných bylo 6; Vídeňanům zkaženo jedno dělo. Přihrnuly se houfy vojska se 4 děly a jízdou; ale nesměly se pustit do boje, nýbrž se jen branivě chovat, ač by rádi byli outok hnali na linii. V noci byl pokoj; lid snášel vojákům jídla i pití hojnost.

V outerý ráno počala střelba znovu a živěji. Windischgrätz jel přes Grinzing a Döbling k Turecké hradbě, a lid ho vítal s jásotem; myslelf, že jim bude nepřítel, přesvědčil se ale, že se s ním vlídně zachází. Blízcí venkované utrpěli uzavřením Vídně velikou ujmu v živnostech, a na dlouho přestane odbyt do Vídně tak velký jako dosud, poněvadž se mnoho, přemnoho lidí odstěhovalo z města.

Příčina střelby byla, že vojáci se pokoušeli o to, aby přes Černou Louži do Brigittenou se dostali; proti Nusdorfské linii vystavělo vojsko za řekou na silnici barrikádu a střílelo na Brigitlenou. Odpoledne byly již dvě selniny a oddíl myslivců na hrázi a ve křovích. Střílením se zapálilo nakoupené dříví před Nusd. linií a hostinec „zum Oug' Golles".

Ve středu dne 15. z rana přikrývala hustá mlha celé okolí, že sotva na deset kroků bylo viděti. Mluvilo se, že bude toho dne outok učiněn. O polednách byto tak dalece ticho. Vojáci stavěli na nejzazším rohu Brigitlenouské hráze malý můstek, a myslivci, dělostřelci, pěší i jízda přešli přes vodu; proto na ně od Nusdorfské linie stříleno do Ou'i. Rány však padaly jen jednotlivé do ½ 4, kde blízko Simeringu snad u letohradu v Prateru a na valích Nusd. a Währingské linie hlučná dělostřelba se strhla. Ale vojsko mlčelo, táhlo pokojně k myslivárně v Brigittenou od Turecké hradby. Bylo ale znáti, že Vídeňané učinili outok rozsáhlejší na kruh vojáků rozestavených v zahradách Prateru a v Ougarlenu. V podvečerní tmě bylo vidět samý blýskot a hukot děl i ručnic z těchto končin. Celá věc byla ta. Na vale v Ougartenu byly děla vystavena; myslivci je dobyli outokem ženouce. Veliký oheň o 6 hod., 60-80 sáhů široký, byl požár Ferdinand-Marianských koupadel a okolí, odkud dělníci a gardisté stříleli. Myslivci je zapálili, a branitelé vylézajíce z ohně padli jim do rány. O 8 hod. přestala střelba, ale šturmováni na zvony nepřestalo a jednotlivé výslřely z děl daly se chvílemi slyšet. Jinde bylo ticho, až na druhé straně Vídně u Jelačiče, kde je stále nepokojno.

Tuhá to byla v Ougarlenu bitka; neboť v noci vezli na mnohých vozích raněné myslivci do Klosterneuburku. Na štěstí stříleli Vídeňané velmi nešikovně; kule lítají obyčejně vysoko nad hlavami blízkých vojáků, a padají bez oučinku na zem. Jeví se, že vůdce má zámysl, zmocnili se především Prateru a Ougarlenu, čímž celý Leopoldov a Myslivecká třída bude obklíčena a v rovných ulicích jejich snadněji se tarasy dají dobývat. Puma nepadla dosud žádná, ačkoli stojí kolem celé Vídně růženec 84 kotlíků.

Vojsko polapilo několik vyzvědačů a přemlouvačů; naložilo se ale mírně s nimi; hůř povede se ale několika studentům a gardistům, kteří do vojenských šatů oblečeni mezi vojsko přišli a poznáni byli. Jsou posud na živu. Naproti tomu pustili z města zajatého vozataje mladíka, který nechtěl za žádnou cenu zlomili přísahu korouhevní.

Vojsko se dobře chová; nenávidí-li znaky studentů, je to nepotřebné v nebezpeč se vydávání, když se kdo v nich před vojsem dá vidět. Taktéž mají v nenávisti trojbarvu německou. Jsou bojechliví a v boji udalní, tím více, že vidí venkovský lid prostý vší náklonnosti k Vídeňanům. Ač se tu i tam objeví obava, že se vrátí staré časy, upokojují se zas slovem císařovým. Pakliby se ale skutečně sáhlo na svaté statky svobody, povstane hotovost jako jeden muž. Nyní ale drží lid pevně při císaři.

Ve čtvrtek dne 26. bylo opět mlhavé jitro při ohnivě vycházejícím slunci.

Od Hernalské linie bylo slyšel o 10 h. ráno silnou palbu z ručnic a vidět sloupy kouře.

Hlavní operace dějí se v okolí nádraží, v Praleru a Ougartenu. Každou chvíli je vidět veliké požáry.

V pálek dne 27. střílelo se na Schmelzi. U Nusdorfské linie shořel dvorec Geishüttl. Veliké bitvy toho dne nebylo; večer svítily krom požáru na rohu Leopoldova u jirchářů kolkolem města nezčíslné strážní ohně, zvlášlě od gloriettu u Schönbrunnu po kopcích, kolem přaslevnice u kříže až ke Schvechatu, kde všude Horvati jsou rozloženi.

V sobolu ráno bylo ticho; náramná mlha zabraňovala nepřátelstvím. Vojáci prohledávají všechny kouty, zdali by nenašli podezřelé osoby. Studenti chodějí a chovají se na venku jako buršové. Vojsko se chvalně chová a ulehčuje tak venkovanům obtíže mnohé. Před Horvaty panuje posud bázeň.

Lodní most u Kahlenberské vsi slouží také nevojákům k přecházení; most sestává z 50 pontonů; dva vozy mohou pohodlně vedle sebe projet; byl hotov za 3 ½ hod. Na pátek v noci přešlo as 6000 m. Na levém břehu u Strebersdorfu je tábor kavalerie, která má obsazenou silnici. Plavci nejezdějí žádní.

Zdroj: Národní Noviny č. 175, 2.11.1848