Když bývalo XIX. století

Stenografické protokoly sezení sněmovních

15. leden 1849

Z Kroměříže 15. ledna. Ty dni rozdávaly se stenografické protokoly sezení sněmovních od 6. a 7. října 1848 s nápisem: 52. sezení rakouského konstitujícího sněmu. Poněvadž ale sešitek stenografických zpráv o sezeních říšského sněmu 53. již první sezení sněmu v Kroměříži zoujímá, patrno jest, že dálší sezení sněmu konstitujícího, započnouc od 8. až do konce října m. r., z řady sezení sněmovních vymazány jsou, což nejlepším důkazem jest proti oněm, jenž se na vyjednávání sněmu z oněch časů potahují a práva z toho odvoditi chtějí. Tím spůsobem jest také chování se českých poslanců v říjnových dnech officielně uznáno a ospravedlněno. Na druhé straně však ale s nelibostí pohřešujeme obsah pamětných těchto sezení, kde sněm stál na straně proti mocnářovi, ačkoliv toho byl nikdy nevyřkl; neb zajisté bylo by nám se dověděti zajímavých podrobností, které nyní závojem nevědomosti zakryty jsou. Praví se sice, že akta jednání sněmovního z těch dnů osudných zapečetěny jsou, aby z nich soudové potřebných dát čerpati mohli, kde toho potřebí: nicvšakméně nemohu sobě veliké naděje dělat o dovědění se pravdy o závadních věcech z těch protokolů a ostatních akt, poučen jsa nadzmíněným protokolem stenografickým sezení od 6. a 7. října m. r. Tak jako v tomto mnohé váhyplné slovo, o kterém, že pronešeno bylo, mnoho svědků se uvésti dá, vynecháno jest, tak nepochybně i v aktách těchto všechno vynecháno bude, co by snad v poměru k vládě a nejvyšším vládcům někoho kompromitovati mohlo. A kdo ví, neztratil-li se s vědomím pánů těch mnohý důležitý akt?

Na tyto myšlénky, které za pravdivé zde nepokládám, poněvadž sem tam nebyl aniž do nich nahlédl, mne vede právě předemnou ležící protokol stenografický sezení od 6. a 7. října , ve kterém se dle mého vědomí a úsudků mnoho pp. poslanců leckterá nepravdivost nachází a leccos, co by tam stáli mělo, schází. K odůvodnění toho zde jen uvedu, co mně přede vším do oči bije:

Posl. Přibyl činil pozorna na to, že několik ozbrojených, jenž byli na galerii přišli, zbraní střelnou naproti Pravici míří, a žádal ve jménu parlamentární svobody, aby se z galerie odstranili, načež mu posl. Zimmer odpověděl, že tyto zbraně pro svobodu bojovaly, tedy právo mají tam být, a že když my Čechové jsme svobodu zradili, abychom tedy trpěli. To však jinák stojí v protokole stenografickém, tam stojí, jakoby byl posl. Přibyl jen na to ukazoval, že ozbrojenci na galerii přišli, v odpovědi Zimmerově však poslední díl, jenž Čechům zrádu svobody předhazuje, docela schází.

Dále na to obrátil se posl. Löhner na galerii a prosil a zapřisáhal ty pány tam, aby nezneuctívali posvátné místo sněmovní. Tu ale stojí v protokole stenografickém v klousule: Ozbrojení se z galerie vzdalují. Toto faktum však zase docela nepravdivé jest, neb celý večer a celou noc od 6. na 7. října ozbrojenci na galerii byli, a i žurnalisté na svých logích žurnalistických šavlemi břinčeli, jenž sem to sám viděl a slyšel.

Kdo slyšel 6. října posl. Scherzra v sezení proti Čechům mluvit, nemálo se podiví, když čte řeč jeho v stenografickém protokolu, neb spatří nyní místo rozsápaného vlka tichého beránka: tuť zbytečno hledat slovíčka, které by proti komu čelilo!

Na stránce 3. tohoto vícekrát zmíněného protokolu, od 6. a 7. října stojí od posl. Löhnera výslovně řečeno, že on toho oumyslu jest, učiniti návrh, aby tehdejší president Strobach obžalován byl, a aby se vyšetření proti němu (bezpochyby proto, že nechtěl presidovat) započalo. Na stránce 4. prosí posl. Goldmark posl. Löhnera, aby svou žalobu (proti Strobachovi totiž) zpátky vzal, což důkazem jest, že obžalování takové se od Lóhnera slalo: nicvšakméně o návrhu samém, jenž mezi řečí Löhnerovou na stránce 3. a mezi řeči Goldmarkovou na 4. stránce stenografického protokolu uvedenou zadán býti musil a také zadán byl, v nadzmíněném protokole opětně se žádná zmínka nečiní.

Dále nazval posl. Kaj. Mayer všechny ony, jenž by Vídeň opustili, babami a bázlivci, a přece o tom žádná zmínka se nečiní v protokolech stenografických, snad proto, že sám pan Mayer den na to o dovolení žádal.

Dále povstal mezi debattou o zadání žádosti k císaři, aby manifest od 3. října 1848, kterýmž Jelačić za královského komissara v Uhřích ustanoven byl, odvolal.

Posl. Jelen žádaje u místo-presidenta Smolky o dovolení, by mohl odejiti a svým přátelům, jenž co poslanci čeští v nebezpečenství života se nacházejí, ku pomoci přispěti, poněvadž mu nelze pokojnou myslí jednání sněmovní sledovati, když ví, že přátelé jeho v nebezpečí se nacházejí. Na žádost tuto pronešenou s opravdivou dobrosrdečností, která mu jisté ke cti sloužila, bylo posl. Jelenovi povoleno, a jest jemu k tomu cíli (pakli z dobrého, | neb ze zlého oumyslu, nelze rozhodnouti) poslanec Zimmer přidán. Toto zde uvedené faktum nadarmo hledati v protokole stenografickém již vícekrát uvedcném. Příčinu toho nelze jinák sobě domysliti, než že ti pánové, jenž tehdáž panovali, se domnívali, žeby tím faktum to, proti čemu sé spírali, a které ještě posud připustiti nechtějí, že totiž 6. a 7. října mnohým poslancům českým nebezpečí hrozilo - celému světu co pravdu před oči postavili, a tak to, co poslanci čeští tvrdili, mimovolně přisvědčili. Neb nelze pochybovati, že to za pravdu drželi, jinák by nebyli posl. Jelenovi posl. Ziminra ku pomoci přidali.

Takových mezer a nepravdivostí mohlo by se dále ještě mnoho v tom protokole nalézti a zde uvésti, kdybych se neobával, že bych tím jen obecenstvo nudil; jest však toho dosti na důkaz, jak ty zprávy o sněmu v říjnových dnech na sýto nerevolučni, listopadní skutečnosti dány byly, prv než v stenografickém protokole vytištěny byly; proto také tolik času uplynouti musilo, než vytištěny byly, až totiž každý ze svých řeči to vymazati mohl, co by mu škoditi mohlo. A krom to patřili také páni stenografové k legii studentské ve Vídni, i nelze se diviti, že jim leccos skrz stenografické jejich háčky proklouzlo; vímť toho také i příklad novější, jenž se stal v měsíci prosinci v Kroměříži. Když totiž posl. Trojan co referent z petičního výboru přednášel něco o bývalém Sicherheitsousschussu, ztratilo se toho veliký kus, až to posl. Trojan při vylepšování svých přednášek spozorovav vylepšil!

Ještě mně něco na srdci leží. Organisování stran jednotlivých v každém parlamentě jest věc velmi důležitá, což každý, kdož jen drobet parlamentárních záležitostí a okolností sobě vědom jest, přiznati musí. Každá strana ve sněmě musí své mínění za pravdivé držet a být toho mínění, že jen jejím smýšlením v skutečnost uvedeným lze blaha státu dosíci. Strana, která od takového přesvědčení nevychází, není hodna seděti na stolicích poslanců ve sněmě, jest destruktivní. K dosaženi cíle svého drží tyto strany svoje schůzky, aby se vzájemně o všech věcech důležitých radily a tak ze všech mínění jednotlivců celé strany průříz jako resultujicí myšlénku z mnoha jednotlivých utvořily, a pak o provedení její při hlasování se zasadily, a k tomu cíli všichni jednotivci, svých zvláštnich náhledů se odřeknouce, jeden jak druhý hlasovali. Příčilo-li by se však mínění takové průřizné celé strany velice přesvědčení jednotlivců některých, jest jim volno to ohlásiti, a právo, dle svého vlastniho přesvědčení hlasovati, sobě zachovati, což nikdy žádnému za zlé pokládáno nebývá a nemůže. Stává se však, že v takových případnoslech ten, jenž sobě byl právo dle svého individuálního přesvědčení hlasovati zachoval, aby nemusil proti svým vrstevnikům hlasovati, raději svého hlasu se odříká. Nemyslím, žeby se tím spůsobem svoboda v hlasování obmezovala, jak se p. spisovalel článku v Pražských německých novinách v konversačním listě v článku „Wollen und Wirken" domnivá.

Neslýchané ale jest, žeby kdy oud strany, která po dobrém věci uvážení a po třídenní poradě k jistému kroku rozhodnému se odhodlala, se tak zapomenouti mohl, aby protest strany protivné proti tomuto uzavřenému kroku svým podpisem stvrdil!! A to se stalo v klubbu slovanském při rozhodném kroku, jenž učiněn jest pod jméhem Pinkasova návrhu dne 8. t. m. proti ministerstvu za příčinou vyjádření jeho od 4. t. m. Tenkrát zadala strana centrální protest proti nám, žádajíc návrh odůvodněný, by se přes návrh náš k dennímu pořádku přešlo, a sebrala na to 65 podpisů, mezi kterýmiž i jeden oud našeho klubbu se nachází, ten samý, jenž do Pražských českých novin o sněmě referuje pod pismenou L. Já se nechi domnívati, žeby se to od poslance tohoto českého bylo stalo z příčin materiálních, aneb snad dokonce aby si toho ministerstvo dobře povšimlo a poznalo, jakého na něm oddaného bude míti ouředníka; nicvšakméně pustiti to mimo sebe nemohu, abych se o tom nezmínil, zvlášť an to zvláštní událost jest v parlamentárním životě našem, a zajisté nemalé svědectví podává o parlamentární nedospělosti některých sněmovníků. Rusíni a Jihoslované, jenž jsou též v našem klubbu, nehlasovali s námi, přece ale nepodepsali prosest odpůrců svých!

Konečně sděliti mohu z outentických zpráv, že porady ministeriální o základních právech, ku kterým někteří z poslanců českých pozváni byli, nedokončivše úlohu svou přestaly.

Zdroj: Národní Noviny č. 15, 18.1.1849