Když bývalo XIX. století

Uhry

21. leden 1849

Dle pokroků, které se vojínům rakouským v Uhrách denně vždy lépe a lépe daří, jest se co nejdříve ouplného vydobytí a zavedení pořádku v této říši nadíti. Jak as ten pořádek vypadne, až dosavado nelze určiti, ano zdá se, že buď jen velmi těžko aneb dokonce nikdy vládě naši se nepodaří důvěru obyvatelů uherské říše sobě získati a tudy pořádek tam zavésti.

Známo jest, že Maďaři veškerou výkonnou moc sobě přivlastňovali a Slováky potlačovali, a přece nalezáme, že Slovák spíše Maďarovi než svému králi uvěří; proč? protože ho onen jen potlačoval, tento však dokonce nic si jeho nevšimal. Jestliže tedy Slováci pro náš rakouský trůn velmi málo náklonnosti posud vyjevují, jestiť to jen výlev hněvu pro nehájení jich přirozených svatých práv; že ale též Maďaři nyní po odnětí neobmezené moci své na rod Habsburgský vrčeti budou, snadno nahlídneme, neb prach a koule se mi k upokojení a naklonění, pak k udržení pořádku v této rozsáhlé zemi docela nedostatečnými zdají. Prostředky nadjmenované nikdy v stavu nejsou, svazek přátelský mezi Slovákem a Maďarem, pak mezi oběma a spolu mezi druhým Rakouskem zavésti, a veslo vrchovlády rakouské řídicí mužové měli bojovníka docela jinými instrukcemi opatřili, než jak se stalo.

V uherské říši může jen laskavost, mírné jednání a nakládání veškeren od magnátů a Košuta podvedený lid sobě získati; prostředky, s kterými však se proti nim začíná, jen odpornost podpalují a blaho národů podkopávají. Že Maďaři proti všem s nimi spojeným slovanským národům hřešili, dokázáno jest, větší část jich však jen podvedena a nuceným nástrojem hříchu páchaného se stala. A mají Slováci, kteří tak dlouhá léta jho otroctví nesli, nyní, kde na jejich výkoupení a spáse se pracuje, znova prostředky krutými od jich vysvoboditelů vyřknutými zničeni býti? Až dosaváde nesli Maďaři trestu hodni jenom nejmenší podíl těch břemen, kterým vydobytá zem podrobena bývá, neboť se rakouské vojsko z větší části jen krajině od Slováků obývané pohybovalo, a jaký zisk mají Slováci z vydobývání své svobody? Plat nad plat, daňky nad daňky, a k tomu mají býti zbaveni cele své živnosti skrze zákaz na odebírání Košutovských bankovek, cedulek, které dle naší domácí zkušenosti všechno stříbro pohltily, nyní ten jediný prostředek k vykonání nějakého obchodu býti mají, a chudiny slovácké, které pod hrdla ztracením k brání zavázány byly, vidí se nimi ošáleny, svého jmění zbaveny, a hledí teď v důmčivém smutku své ouplné zkáze vstříc. Kdo zodpoví tolikerou zkázu na lidu a jmění zpáchanou? Vláda rakouská není přitom vší viny prosta, ona lehkost Štěpána, bývalého palatina, velký podíl na této zkáze béře, který ještě v posledním čase buď lépe ouřadovati, tudy všemu zlému předejiti a pořádek v uherské říši udrželi, neb po uznané své nedostatečnosti k vladaření vládu složiti měl.

A pak k čemu stav obležení ve stolicích, které pouze od Slováků obývané jsou?

Neb nebyli to Slováci, kteří proti rakouskému vojsku mocnou rukou se zpouzeli; oni, kteří tak dlouho na osvobození své čekali, nesou nyní břemeno, pod kterým — nedejž Bůh! — snad i klesnou; oni, kteří v plné naději o zlepšení svého stavu sněli, kteří tak dlouho na vyproštění z maďarského jha čekali; oni, jenž doufali, že s rukou vitězství i ruka pořádek uspořádající kráčeti bude: - oni, pravím, vidí se nyní ošizeni a krutému vojenskému zákonu, který, jak nám mnohá města ukazují, rozdíl mezi vinným a nevinným nečiní, podrobeni. Tím spůsobem jest tedy důvěra, která mezi panovníkem a občanem vládnouti má krutovládou, která buď dřívo neb později umlknouti musí, podkopána.

Uherská říše, která v sobě tolikeré národnosti obsahuje, nemůže po ukončení bouře již v celku svém ponechána, nýbrž musí rozdělena býti, a tak, jak v dolejšku Chorváti, Srbové atd. od Uher nezávisnými se stali, tak v hořejším Uhersku Slováci zvláštního oddělení od maďarské Buda-Peštské vlády žádati budou. A v pravdě spravedlivá jejich žádost; neb jen tenkráte bude jejich národnost obhájena, jen tenkráte s dosavádními utiskovateli rovnými se stanou, když v rozsáhlých krajích svých samostatné vlády míti budou. Kýž by jedenkráte vláda nahlížeti počala, že jen moudré, spravedlivé a mírné nakládání s občany ku zadržení trůnu zapotřebí jest, kýž by tato vláda svým orgánům, kterým výkonnou moc ku podrobení zpurných do rukou vložila, i lidumilnost odporučila a více láskavost za pravitko své vzala - tenkráte by vše na sebe poutala a nepřemožitelnou se stala!

(Rolimil Černý)

Zdroj: Národní Noviny č. 18, 21.1.1849