Když bývalo XIX. století

My se o svobodu nebojíme!

28. leden 1849

Po velikých bouřech nastalo nám nyní neobyčejné politické ticho, které jenom přetrhováno bývá množstvím podivných, obyčejně lživých pověstí. Kam by člověk přišel, kdyby chtěl jen polovičku toho věřit, co se nyní mluví! Ministerstvo naše učinivši jeden nepodařený pokus proti základním právům, chová se nyní zcela tiše a nechává sněm rokovat v pokoji. Jak se bude ale chovat, až bude sněm se základními právy u konce? Uzná je celé neb jen z části, a co z nich nebude chtít k sankci přivésti?

To jsou otázky, které nyní nikdo zodpovídati nedovede, ačkoli by každý rád již napřed odpověd věděl.

My se musíme přiznat, že křesťanskou zásadu: „Drž každého za dobrého, pokud sc nedokáže zlým," na nynější ministerstvo nerádi obracíme, nýbrž raději zásadu diplomatů, klerá zní: „Drž každého za zlého, třeba i dokázal, že je dobrý." A proto neočekáváme nic z pouhé dobré vůle: ale - mnoho z nevyhnutelnosti. Nevyhnutelnost tato vyplyne sama od sebe z jara: celé mocnářství jest rozkvašeno, veliká část jen mocí zbraně na čas poražena, peněz všude, zvlášť v státních důchodech veliký nedostatek, ve Vlaších z jara bude třikrát dříve vojna než pokoj, Francouzy jsou skoro jako lavina hrozící celé Evropě novým zavalením; tuť přece bude muset naše vláda o to dbáti, aby si aspoň nějaké přátele udržela. Slyšeli jsme kdysi hraběte Stadiona říci: „Ale věru nevím, jak se může dělit vláda a národ, ti musejí být vždy jedno. Vláda bez většiny národu není možná!" A jsme přesvědčeni, že tomu tak; jsme také přesvědčeni, že se hr. Stadion podle této zásady držet bude, - když bude muset! My jsme přesvědčeni, že v roku 1849 opět se nebude moci vojsko považovat za většinu národu!

Praví se s velikou jistotou, že vláda chce svolat sněm všeobecný celého mocnářství a že se teprva na tom konstituce ukončí. A kdo by přibyl na ten sněm: především bratři naši Srbové, Chorváti, Slováci, kteří jistě dobře voliti budou poslance své; z Madarů musíme očekávati bud zůřivce neb sedmašedátníky (oboje jest možné); v žádném pádu se ale většina sněmu nezmění a bude pro nás vždy dobrá. Ba nadějeme se, že takový zvětšený sněm mnohem větší váhy nabude u vlády samé, neboť se Srbům a Chorvátům se cti upříti nemůže zásluha nesmírná - a moc rovná této zásluze.

Zkrátka, my se o svobodu nebojíme!

Karel Havlíček Borovský

Zdroj: Národní Noviny č. 24, 28.1.1849