Když bývalo XIX. století

Finanční správa

1. únor 1849

Říšský sněm povolil ministerstvu kredit na 80 milionů. Od té doby, co se povolení toto stalo, uplynula již hezká chvíle, posud ale není slyšeti, žeby se k sehnání těchto sum činily nějaké přípravy. Za staré vlády nebylo ovšem zapotřebí vynášeti na veřejnost operace finanční správy, tehdá uzavřela se smlouva s některým nebo s několika velikými peněžníky s výminkami státu kolikrát ne právě užitečnými, peníze se odvedly, dluh byl hotov, aniž se kdo ptal, kam se opět tyto peníze poděly, když se nová půjčka činiti měla. Nyní, kde se finanční správa postavila na pole odpovědnosti strany nakládání s penězi, měla by se také postaviti na pole veřejnosti strany shánění peněz.

Finanční správa by měla uhoditi na cestu veřejného offerování, veřejného podávání. Kdo poněkud jen pozoruje nynější okolnosti peněžné, vidí, že k tomu nyní doba jest nejpřiměřenější a nejpříhodnější. Kursy se drží za posledních dob ve výšce, na burse je odbyt na státní papíry pořád větší. Položíme tuto jen dvá příklady:

Když měl národní bank 50 mil. hotového fondu a platil dividendu 40 zlatými, klesly bankovní akcie na - 700 zl. Nyní, kde má jen 32 mil. stříbra, a dividenda snížena je na 25 zl., kde se navrhlo vydání 50.000 záložních akcií, stojí akcie přes 1160. Když na severní dráze byla ještě vyhlídka dividendu nad 6%, stály akcie na 70%. Nyní, kde za šest měsíců nezaplatila více než 1%, několik milionů utrpěla skutečné škody a schodku na výnosu, stojí akcie severnodrážní na 101.

I méně zběhlému musí se mimovolně namítnouti, že v tom příčina nemůže býti jiná, nežli že se nalézá nyní mezi lidem více papírových peněz, nežli je potřeba, tak že majetníci přebytek svůj na jistá místa ukládati hledí. Jest totiž mnohem více papírů v oběhu, nežli pro obchod vůbec zapotřebí jest, tak že nominální cena peněžní stojí níž, nežli skutečná cena stříbra, čímž se se také stalo, že stříbro z oběhu téměř dokonce vymizelo. Nech se razí nových peněz kolik chce, přece tím nebude pomoženo nedostatku stříbra. V tom je pomoc jediná ta, aby se volné množství papírových peněz z oběhu vyňalo a aby se penězům větší odbyt spůsobil, a tím potřeba peněz s obíhajícím jich množstvím v rovnost přivedla a nominální cena peněžní vyrovnala skutečné ceně stříbra. K prvnímu oučelu vede rychlé vypsáni nové půjčky. Dejme tomu, že se k podávání, jako se to v podobných případnostech děje ve Francousku a v Hollandu, utvoří tři, čtyry i pět společností, které státu sehnání oněch 80 milionů v jistém kursu opatřiti a za rukojemství zrovna 30 percentovou část půjčky, tedy (vezmeme-li kurs 5 percent metal. na 80) ze 100 milionů 30 mil. uložiti slíbí, rozumí se, že v podání svém musí se zavázati také přiměřenému odstupnému (Reugeld). Přirozené jest, že každá takováto společnost, tedy i také ta, která učinila nejvýhodnější podání, dříve již od těch, kteří se jí k menším příspěvkům zapsali, rovněž vybrala 30percentovou kaucí, tak že spůsobem takovým hned toho dne, kde se podání příjme, 30 milionů zlatých, a to jmenovitě bankovek z oběhu zmizí. Tím se tedy dosáhne rychlého a výhodného zmenšení počtu bankovek, nevydávajíc při tom raženého dvacetníku. Že nevyhnutelný toho sledek bude vyrovnání ceny papírů s cenou stříbra a tudiž vystoupení stříbra nyní uloženého do oběhu, toho není třeba široce dokazovati. Ale i přes hranice rakouské sahají výhody, které se rychlým vypsáním půjčky docílí. Směnní kurs k cizozemsku stojí po delší již čas velmi nepříznivě, a naše bankovky se berou za hranicí asi s 10 percenty pod pari. Cizozemci, kteří velké množství bankovek a prošlých kuponů mají, a sobě jen se ztrátou 10 percent bitou minci za ně opatřiti mohou, budou jistě pospíchati, aby se nové půjčce přioučastnili.

Jisté tedy jest, že oučastenství cizých zemí bude veliké, i tudiž také jisté jest, že hned nastane veliká poptávka po rakouských dlužních upisech na cizích peněžních trzích, aby za ně své bankovky a kupony odbýti mohli, a brzy po vypsání budou u nás i v cizozemí dosaženy výhody takové, jakých si rozumná finanční správa přáti musí.

Toť jsou příčiny, proč pokládáme za velmi žádoucí věc, aby finanční správa sehnání půjčky cestou veřejného podávání rychle, beze všeho prodléváni spůsobila.

K tomuto ještě přichází, že ve Francouzích co nevidět budou museti udělat státní půjčku, i jest se co báti, bude-li finanční správa naše s vypsáním prodlévati, že bude potom nejen snášeti konkurrenci francouskou ve shánění peněz, ba že i také veliká část rakouských cenných papírů, za hranici se nalézajících, odebére se do Francouz a přinese půjčce francouské výhody, které by nám tak velice byly prospěšny.

Zdroj: Národní Noviny č. 27, 1.2.1849