Když bývalo XIX. století

Lépe zvěděti pravdu zejtra, než dneska lež

18. únor 1849

Kamkoli vyjdeš, nic neslyšíš, než hádky o tom, bude-li sněm rozpuštěn, nastane-li reakce, co bude s Frankfurtem, bude-li foederace neb centralisace atd. Až k promrzení, a k tomu se každý den z rozličných stran vždy s největsí jistotou brzy to brzy ono vypravuje a dokazuje. Moje politika — kterou bych každému jinému pro zachování zdraví a dobré mysli srdečně schvaloval — jest žádným takovým politickým klepům nevěřit, ale přičinil se všemožně, pokud síly stačí, aby dobře bylo a aby strana zpátečnická zvítěziti nemohla. Některé noviny si z toho dělají zvláštní práci, aby dnes některou zprávu rozšiřovaly a zejtra ji odvolávaly, my raději, když něco neobyčejného jest, počkáme až je to skutečně pravda, domnívajíce se, že jest lépe zvěděti pravdu zejtra, než dneska lež.

Co se sněmu týče, nevíme nic o rozpuštění, a pokud se rozumně souditi dá, není žádného pomyšlení, žeby se mohlo ministerstvo k takovému násilnickému kroku odhodlat. Pomysleme si jenom, že jak nyní věci stojí, Rakousku každoročně nejméně asi 100 milionů zl. stř. se nedostává, že se tedy každoročně tolik vypůjčit musí. A kdo v těchto časech co půjčí vládě beze sněmu, bez zaručení-se celého národu? Snad císař ruský? Víme sice, že byl tak dobrotiv a Ludvíku Filippu nějakou maličkost zapůjčil, ještě za starých časů, když byl Ludvík Filipp králem, ale nic to nepomohlo. A konečně jest jisto, žeby ani "kazna"*) všeruská nepostačila platiti dluhy takového konstitučního Rakouska, jako máme nyní, s 600.000 kamašnickými chrániteli konstituce! Chce-li tedy vláda peníze dostat, musí mít svolení sněmu; chce-li mít svolení sněmu, musí svobodu šetřit a konstituci zachovávat. Proto také jsou tyto naše dluhy — divná věc, ale jistá — naše nejlepší naděje!!

Co se Frankfurtu týče, slyšeli jsme právě tak jistou zprávu o úmyslu ministerstva, jakoby z úst samého ministerstva pocházela: že totiž ministerstvo nehodlá jinak s Německem a Frankfurtem do spolku vejíti, leč s celým rakouským císařstvím, nikoli však jen s jednou části. Ačkoli by dle našeho mínění prozatím a snad i pro budoucnost nejlépe bylo, s Německem nevstupovat do pražádného spojeni, přece by nám jakožto nevyhnutelná věc ještě takový spůsob, když by celé Rakousko i s uherskými, vlaskými a haličskými zeměmi přistoupilo, nejmilejší byl, proto že bychom tak byli nejvíce pojištěni a žeby takový svazek nemohl býti příliš tuhý. — Zcela pravdě podobno jest ale to, že rakouská vláda uzavření parlamentu Frankfurtského neuzná nikterak — tím pravdě podobněji, poněvadž jak se zdá ani uzavření rakouského sněmu příliš neuznává!

Co se Uher týče, snaží se nyní ministerské noviny všemožně zabarviti některé příliš hmatavé kousky staromaďarské reakce**), jako ku př. přípis maďarský hraběte Almasy'ho do Chorvátská atd., a Lloyd horlí na maďarskou reakci (tak ji nazývá Lloyd!!!) a na její Separationsgelüste. Musíme ostatně dodat, že v řeči Lloyda znamená Separationsgelüste, když někdo strany budoucího zřízení Rakouska nesouhlasí s p. Stadionem!

Jak tu ostatně podmaněná nyní koruna uherská nově zřízena bude, o tom mluviti bylo by v málo rádno: vsadil bych se, že ani ministerstvo, ani Madaři, ani Slované, ani Němci, zkrátka že žádný posud neví, jak by se to nejlépe zařídito. S velikou jistotou si troufáme tvrditi, že nynější ministerstvo chce Uhry celé pod jeden říšský sněm s ostatním Rakouskem přivesti. Podaří-li se ale Košutovi (na kterého snad přece trochu kvapně byl vydán zatykač), až do jara vojnu udržeti a jmenovitě v horách sedmihradských delší podrobnou vojnu vesti, nevíme sami, jak brzy bude moci nějaký sněm celých Uher být povolán. Celé Uhry bojí se nyní zněmčení a budou se proti němu tak pevně bránit, jako se bránila jen jedna část proti zmadaření!

Co z toho ještě bude?

Karel Havlíček Borovský

--- *) Tak so nazývá v Rusku poklad císařský (zemský). Red.

**) K ministerským novinám počítáme také „Presse"; nemůžeme si pomoci, ale zdá se nám, jakoby Presse měla úlohu, zdáti se někdy samostatnými a v maličkostech někdy nesouhlasiti, aby pak v důležitých věcech tím lépe ministerstvo hájiti mohla.

Zdroj: Národní Noviny č. 42, 18.2.1849