Když bývalo XIX. století

Z táboru u Vídně

31. říjen 1848

Z táboru u Vídně dne 31. října. Osud Vídně posud jest na váhách. Město se již včera vzdávalo; o polednách měly černožlulé praporce na věžich vláti - ze dvou příčin ale příměří ani nezačalo. Původce pobouření, zvláště pak vůdcové povstanců Poláci, ve smíření sotva mír svůj najdou; za druhé včera ráno Uhři přitrhnuvše, s našim vojskem boj svedli. O té bitvě na ten čas jenom tolik jsem zvěděl, že na východní straně blízko Vídně na pravém břehu Dunaje byla; ohlas děl jsme dobře slyšeli a právem soudili, že výsledek dobrý, z ozvěny střelby ustavičně se vzdalující. Levé křídlo Maďarů nejdříve se rozprchlo, pravé pak zadkem k Dunaji se otočivši déle odporovalo, až konečně také potřeno bylo. Vídeňané celou noc nával Uhrů na nás čekali; ustavičnými znameními prskounů se Štěpánské věže přátelům těmto na srozuměnou dávali, že se nepodali - ovšem darmo.

Největší část obyvatelů toužebně čeká pořádek - ač třeba pořádek vojenský, nikterak příjemný - ze samého strachu před ozbrojenou luzou. Kdy ta luza zbraň složí, to Bůh ví. O politickém pohybování Vídně nevím nic; doufám, že cokoliv se za časů té bouře jednalo, s bouří samou zanikne. Škoda ovšem dlouho nezanikne; vojáci outokem domů dobyvše ukrutně řádili, vraždili a loupili.

Jak to zameziti? Dobývání domů musí kázeň vojenskou zrušiti; voják rozuzdaný jest dravé zvíře - vychovávejte národ, a voják bude cnostný, neboť z národa pochází. Několik domů již popelem lehlo (jmenovitě nádraží Glognické železnice), a ještě se město ani nebombardovalo. Házeno do něho jenom granáty a prskouny, nejvíce pro strach. Velkou udatnost u Vídeňanů jsem ještě nepozoroval; outoku našemu se nikde nepostaví, a jenom střílením ze skrýše se vyznačuje.

Ztráta c. k. vojska před Vídní snad 100 mužů nepřevyšuje - kéž by již i to prolévání drahé krve bratrské přestalo!

Při dalším odporu města přísnějších prostředků se chopiti musíme. Dnes ještě nikde nestřílíno, snad se přece mír zjedná.

Odpoledne. Předměstí na Wieden, jediné dlouho odporovavší, po prudkém házení granátů nyní se vzdalo. Zbraně na rozličná místa vůbec ochotně se odevzdávají. U večer. Nejurputnější nepřátelé Slovanstva - studenti Vídeňští s nádennictvem zrádně na vojsko do města dle úmluvy táhnoucí udeřili, generála Sancheza a více vojáků zastřelili, město zatarasili, a do poslední krůpěje krve se brániti chtějí. Hrad císařský zapálili, již prý i císařská knihovna hoří, požár jest strašlivý. Předměstí jsou liché. M. F.

Zdroj: Národní Noviny č. 179, 7.11.1848