Když bývalo XIX. století

Kleslý průmysl vůbec a řemeslo soukenické zvlášt

24. leden 1849

Náhledy některých mistrů řemesla soukenického města Rokycan, jejichžto uskutečněním mohl by se kleslý průmysl vůbec a řemeslo soukenické zvlášt zase pozdvihnouti.

1. Pro obchod a živnost komercialních řemeslníků budiž komerc sousední odevřena a stejná úmluva učiň se ohledem na vyvážení a dovážení zboží obchodnického. Neboť jaká nedůslednost bije na příklad při tom do očí: z centu sukna platí se na bavorských hranicích 63 zl. 20 kr. stř. bavorských peněz, a z centu vlny na českých hranicích toliko 1 zl. stř.

Arci že tato nedůslednost nepochybně takto povstala:

Před lety totiž byla císařská komisse držena, před kterou se každý cech vyjádřiti musil, mnoho-li vlny spotřebuje. To se dohromady sesadilo a k tomu, co se v průměru urodí, přirovnalo, načež nadbytek (plus) k vyvážení, proti malému clu, povolen byl.

Této chyby se arci mistři sami k své škodě dopustili: neboť udávali menší čili skrovnější potřebu vlny, byvše toho mínění, že se daň z řemesla podle potřeby vlny ustanovovati bude. Nyní se jí však při hojném vyvážení do ciziny nedostává, a tak se draží; hotové však zboží v zemi zůstati musí. To budiž tedy sněmem říšským změněno.

2. Tak zvaný hauzír (potulní obchod) nech se jak křesťanským tak israelitským obchodníkům zcela zapoví. Obchodníci křesťanští budtež obmezeni s obchodem na sídla svá; Israelité však ať se poukáží na stávající zákon, dle kterého oběma stranám, křesťanům totiž i israelitům, svobodno stojí, povolené vejroční trhy navštěvovati a spolu držeti. Hauzírníci jsou obyčejně lidé, kteří ve fabrikách podělkovali, a jsouce zlenošilí, napotom chybné a špatné zboží kupují a zase potulně prodávají, čímž pak nejen řemeslníkům škodějí, alebrž i lid šálejí.

3. Židé ať jsou dosavadním zákonem obmezeni a žádných dálšich práv ať se jim nepřiřkne.

Potřebné dodavky (lifrunky) pro císařské vojsko odváděti, ať toliko řemeslníci oprávněni jsou, nikoli však tak zvaní odváděči (lifranté). Cena dodávaného zboží buď jen od znalců ustanovena a pak veřejně oznámena, při čemž se arci na okolnosti ohled vzíti by musil. Bylo by k přání, aby mimo hlavních měst, na příklad mimo Prahy u nás pro vzdálenější, k jejich ulehčení totiž, ze znalců sestávající filiální komisse zřízeny byly. Pro Rokycany, Plzeň, Klatovy, Březnici a Sušici mohla by takovou filialkou Plzeň býti, a to tím spíše, ana by tu na poukázání ihned výplata z krajské kassy následovati mohla.

5. Soukenické továrny (fabriky) nebuďtež více rozmnožovány; neboť an se ví, že jednotlivý fabrikant i na 300 stavích pracuje, tedy tím jednotliví mistři velikou zkázu a náramnou škodu trpí.

V Rokycanech dne 24. ledna 1849.
Jan Lukas. Josef Hněvkovský. Vojtěch Schneider. Vojtěch Skala. Jan Kordík. Martin Světlík. František Hněvkovský. Jan Kafka. Vojtěch Černý. Šebestian Hněvkovský. František Spirk. Václav Lehner.

Zdroj: Národní Noviny č. 44, 21.2.1849