Když bývalo XIX. století

Volby do Frankfurtského parlamentu

22. únor 1849

Právě se dovídáme z nejlepšího pramene z Holomouce, že ministerstvo vydalo k zemským správcům v Čechách a na Moravě rozkaz (který nepochybně náš zeměsprávce Mecséry již obdržel), aby hleděli doplniti volby do Frankfurtského parlamentu v těch okresích, kde se posud nevolilo a kde by se to bez nebezpečenství rušení pokoje a bez velkého povyku dělati dalo.

Povyku a rušení pokoje ať se minislerstvo při tom nebojí: my aspoň důslední ve své politice radíme všem veleváženým krajanům, aby žádný k volbě nechodil. Tak se uvarujeme povyku doma i ve Frankfurtě. Kdyby se ale přece v některém okresu několik zrádců vlasti a Slovanstva shledalo a k volbě se doslavilo, tak že by se jim přece třeba jen několika ve jménu celého okresu a na ujmu celé země povolilo poslance si vyvoliti, ať se vlastenci v tom okresu bydlící rychle postarají, by se proti celé volbě od většiny rázný protest zaslal k zemské správě v Praze, ve kterém podotknuto budiž, že okres vyvolení to neuznává, a kničemu se nepodvoluje, coby takový falešný poslanec ve jménu okresu a českého národu ve Frankfurtě mluvili a ustanovovati chtěl.

Tak zamezíme všeliké snahy ministerstva, které nám tímto poslední ránu zasadilo. Tedy jsme se museli ještě jednou dočkati volby do Frankfurtu; do parlamentu mezi samými Němci zostuzeného ženou nyní nás, abychom tam pomáhali získati proli Prusku většinu Rakousku, o nomu čistému „Oesterreicherthumu," jak se vyjadřují bezcharakterní noviny Const. Blatt aus Böhmen, onomu Oesterreicherthumu, které nás Slovany, Vlachy, Rumuny a konečně Maďary za podnože Německa snížiti chce, a ještě by nás samotných k tomu za nástroj chtělo používati, onomu čistému Oesterreicherthumu, který se nadutě v našich vlaslních krajinách roztahuje a každé samostatné hnutí naše o rovnoprávnost nazývá Sondergelüste, Sonderinteressen, tak jakoby žádný národ neměl od Boha jiného určení než aby Němcům sloužil!

Ať si je Prusko hlavou Německa, jaké tělo, taková hlava: Rakousko ale není k tomu stvořeno, aby bylo hlavou takového těla. Nechce-li se Rakousko, které beztoho jen s nouzí vyvázlo samo, ani spokojiti svou vlastní mocí, baží jako lakomec ještě po větší? Onen pes, který skusem masa po lávce přes řeku běžel, a v zrcadle vody svůj vlastní kus masa viděl a po tomto se hnal, přišel o svůj vlastní kus a cizího nenabyl. Líto jest nám, že musíme náš stát s takovým zvířetem porovnávti, ale přáli bychom si, aby jednu jeho vlaslnost, věrnost, sobě za příklad vzalo, věrnost k národům, kteří v čas nouze pohotově byli proti Němcům a Maďarům, a kteří nyní právě těmto zrádně vydáni býti mají. Takové jednání nepřinese žádného požehnání!

Než dali jsme se v toku slov dále od předmětu samého zavésti: a musíme jenom tolik doložiti, že Rakousko diplomatickou cestou zrovna tolik, ba ještě více může vyjednati, než na sněmu Frankfurtském. Císař František již měl německou korunu; proč pak ji složil, když byla tak užitečná, že se snad o ní nyní Rakousko opět pokoušeti chce?

Karel Havlíček Borovský

Zdroj: Národní Noviny č. 45, 22.2.1849