Když bývalo XIX. století

O dobytí Vídně

2. listopad 1848

Z Vídně dne 2. listopadu. Z Vídně dne 2. listopadu. Dobyvše město v rozličných předměstích a částech jeho rozestaveni jsme; přísnost služby nedovoluje vojákovi, by se od stanoviště svého vzdaloval - zprávy své tedy ne co svědek očitý, nýbrž toliko co posluchač podávám. Při dobývání asi sto domů shořelo; počet raněných a mrtvých posavád nevím; bude jich všeho všude asi tisíc aneb ještě více. Dvorská knihovna a koslel Ougustinský jenom krovy ztratily; nádraží Glognické železnice a Odeon v Leopoldově jsou z vypálených stavení nejznamenitější. V obou zahynulo mnoho povstanců, zvlášlě v Odeoně. Nejkrutější boj byl v Leopoldově a na předměstí Silnici (Landstrasse). Když se 31. října město vzdalo, načež zrádně na vojsko stříleno: obsadila se téhož večera část města a ostatku se mělo na zejtří outokem dobyti. Však ale ráno hnízdo bylo prázdno! Kdo kudy mohl, ulekl; a po schovaných buřičích pilně se pátrá. Messenhauser , kterýž vymyšlenými zprávami o příchodu „vítězních Maďarů." boj obnovil, nám prý prchl, těž říditel obrany, bývalý polský generál Bém, vyvázl. Onen prý 30.000, tento 50.000 zl. siř. sobě svěřených s sebou vzal. Zajatých prý máme asi tři sta; nevím, jestli mezi nimi mnoho původců povslání. Zbraně se ustavičně sbírají; ale množství prý již do Uher zavezeno, kdež je bohdá také najdeme. Silné vojsko (nejvíce jezdectvo) prchající Maďary stíhá jimž od severu se přihrnuvší branný lid haličský outěk zamezí.

Takovým způsobem za krátký čas zpupnost maďarskou utlačíme.

Vůdcové povslání Vídeňského málo vytrválosti dokázali; na náspech jsme neviděli než ozbrojené dělníky, kteří vidouce, že jsou opuštěni, také z boje ustoupili.

Zpomínám-li na povslání Pražské, soudím, že Pražané mnohem neustupněji jednali a srdnatěji než Vídeňané. Pražské události červnové byly výbuchem třeštěnosti nešťastné, ale lid se jich držel s důsledností českou. Ve Vídni docela jiné mohutné a dobře připravené síly do boje vstoupily: a medlé jaký to slabý odpor!

Když jsem v Praze co voják i čtyry neděle po červnové bouři do hospody vkročil, viděl jsem jenom zasmušilé tváře, a hrobové ticho panovalo: zde nás všecko vítá a co ochránce chlácholí.

Pro prchání vinníků pořád se východy města bedlivě střehou; až budou brány otevřeny, také hojnější špiže sem se dostane. Nyní jest drahota veliká; člvrt libry špatného másla stojí nejméně 40 kr. v. č. Přece obyvatelé vojáky častují, jak jen mohou, rozumějíce, že ti Slované nejsou takoví lidojedi, jak jim je novináři líčili, tím více v nás oblíbení nacházejí. Ovědomění národnosti německé, a jak ty šmejdy pangermanské slovou, málo se ve Vídni ukořenilo.

Právě nás došla zpráva, že generál Šimunić do Uher přes Trenčín vtrhnuv, Maďary potřel. Podrobnější zprávy ještě nemáme. Z města na předměstí choditi není vůbec dovoleno; tím méně kdo celou Vídeň opustili smí, leč s průvodním listem od velitelství. Mnozí ovšem po takovém listu baží, ale málo kdo ho dostává.

Ouředně vydaná zpráva o dobytí Vídně jest vážně a nestranně sepsána; ovšem se podrobností netýká. Dychtivě čekáme noviny z Čech; dosavád nikdo ani lístku neobdržel! Dnes se již i v městě zde onde krámy otvírají, a život Vídeňský se poněkud vzkřísí. Jestli ale se Vídeň na svou minulou slávu opět povznese, o tom já velice pochybuji.

Mezi zajatými dělníky je dosti mnoho Čechů: doufám ale, že se žádný Čech (leda německý) na čelo té bouře neposlavil, aniž v ní jiného podílu měl, než co sprostý bojovník.

Vůbec se tvrdí, že se za času povstání zde nekradlo, čemuž se ale také doslovně rozuměti nemusí. Povážíme-li hojný plat a stravu, neměl věru dělník příčiny, ještě více žádat.

Trojbarevné německé praporce a pentle ve Vídni zmizely; již se snad více tak hrdě neukážou. Socha císaře Josefa ještě drží drouh s hadrem - zdá se, že to byl praporec německý. (M. F, hejtman v c.k. pluku Latour)

Zdroj: Národní Noviny č. 179, 7.11.1848