Když bývalo XIX. století

Konstituce

3. březen 1849

V Praze dne 3. března. Minul již málem rok celý, který jsme přežili v nejouplnější anarchii, v ustavičných nepořádcích, ve strachu o budoucnost. Měli jsme po celý tento rok konstitucí — slíbenou na papíře, avšak v skutku jen ustavičný boj, ustavičné hádky o spůsob této konstituce.

V tom se nyní srovnávají všechna mínění, že potřebujeme skutečnou, napsanou a jistou konstituci, abychom již jednou věděli, na čem jsme. Bázlivější lidé praví: Jen konstituci honem, ať si je jakákoli, jen když je nějaká. Lépe něco než nic!

A my skutečně i s těmito bázlivějšími nyní souhlasíme, zvláště když pohledneme na stav nynější Evropy, a když si vzpomeneme na historii, onu učilelkyni života. Nic nového není na světě — praví Šalamoun: a opravdu se může pro každý pád vyhledati v minulosti něco podobného, poučujícího.

Vzpomeňme si na velikou francouskou revoluci v minulém století. Počátek její nebyl skoro jiný než nyní u nás, a mohlo se mysliti, že všechno dobře vypadne. A co se stalo? Poněvadž zůstaly věci dlouho nerozhodnuty, nastalo hanebné rozkvašení, vraždění, všichni rozumní a dobře s vlastí smýšlející mužové byli odstrčeni od prázdných křiklounů, kteří se přemrštěností svou uměli u většiny málo vzdělaného lidu do důvěry usaditi. Tak se vlekla některý čas nejmizernější hrůzovláda, klerá ve jménu svobody páchala mnohem ošklivější věci než starý despotismus, a po ní nastala, když byl již národ umdlen, vláda vojska, vláda Napoleonova. A kam se octly sny svobody? Na dlouhý čas zůstaly snem, a musely se ještě dvě nové revoluce učiniti, a ješlě nyní po nich není ve Francii svoboda dobře zakotvena.

To jest první poučení. Druhé poučení vezmeme z Německa. Když nastala francouská revoluce, byla veliká část Německa pro Francousko. Konečné se ale přece poštěstilo německým knížatům, za dobré sliby a s použitím národního zaští skoro celé Německo proti Francouzům do boje poslaviti. Všem německým zemím slíbeny jsou tenkrát konstituce, ale knížata své slovo, své sliby v ouzkosti učiněné hanebně a zrádně zrušili, když vyvázli z nebezpečenství.

V tom samém pádu jsme nyní opět. Vlády přišly skrze novou revoluci ve Francouzích opět do nebezpečenství, slíbily nám konstituce, ale posud je nemáme. Dejme tedy pozor, abychom měli něco jistého, něco neodvolalelného, dříve než nebezpečí pomine.

Pohledněme nyní na Rakousko zvláště. Bylo nyní slyšeti z mnohých stran, jakoby sněm náš říšský zamýšlel, celou konstituci od výboru konstitučního vypracovanou per acclamationem přijmouti a bez odkladu ji vládě k potvrzení předložiti.

Nevíme, na čem se tato pověst zakládá , a nemáme ji také z Kroměříže, ačkoli jsme vždy v dobrém spojení s tímto místem a všechno důležitější se odtamtud z nejjistějšího pramene dovídáme. Tolik ale jest jisto, že se tato pověst zde všude tuze dobře ujímá a všeobecné mínění pro sebe má. Každý by raději přijal konstituci třeba méně prospěšnou pro naše zvláštní poměry, jen kdyby nabyl za to jistotu, že aspoň tato konstituce nám zůstane, která by se pak mohla v pokojnější a méně nebezpečné době opraviti.

Můžeme říci, že také my sami a to po dobrém rozvážení všech okolností stejného jsme smýšlení. Považme jen, jak věci stojí. S bolestí musíme vyznati, že nemůžeme v nynější naší vládu, v jeji upřímnost k národu pevnou důvěru míti. Ona sice nyní počíná opět obraceti poněkud a více pamětliva býti našich potřeb; ale proč? snad z opravdivé svědomitosti? Pohledněte do Vlach, pohledněte do Uher, pohledněte na rozkvašenost v Německu: a uvidíte pravé příčiny, které naši vládu upomínají na povinnosti k národu.

Naše nynější ministerstvo prozradilo se nám ve svém pravém smýšlení některými nyní již neodvolatelnými kroky, jako jsou: navržení tak špatného řádu obecního, spůsob vystoupení proti §. 1 základních práv, neslušné se chování ke sněmu a pohrdání národem tam zastoupeným, novým prov. zákonem odvodním, podezřelým a ramenářským jednáním v Uhřích, ustavičným brojením proti foederaci atd. Nemůže nám tedy nyní toto ministerstvo za zlé pokládati, když mu nevěříme, když chceme nynější doby a jeho sklíčenosti použíti a svoje věci ubezpečiti. Neboť není nic přirozenějšího než myšlénka, že ministerstvo, jak mile tyto nynější těsnosti přestanou, také zas obrátí a bude pokračovati v tom smyslu, v jakém jednalo až do této doby. Proto držíme za nevyhnutelnou opatrnost honem použíti této doby. Kdyby sněm per acclamationem celou konstituci přijal a ji ještě do 15. března aneb co možná nejdřív vládě k potvrzení předložil, pokud vlaské a uherské záležitosti nejsou ukončeny, mohli bychom s velikou jistotou potvrzení vlády nabýti: kdežto snad později až by nebezpečí pominulo, skoro jisto jest, že vláda mnoho svobodomyslného v této konstituci podle své chutě přikrojí.

Očekáváme tedy s velikým napnutím bližší zprávy z Kroměříže, jak dalece by skutečně tyto naděje naše se uskutečnily.

Karel Havlíček Borovský

Zdroj: Národní Noviny č. 53, 3.3.1849