Když bývalo XIX. století

Brojení proti Pravici

4. březen 1849

Poloouřední noviny ministerské Lloyd, kleré nyní vycházejí znamenitě zvětšeny, pokračují ještě ustavičně ve svém brojení proti Pravici na sněmu a zvláště proti českým našim poslancům. Nemůže se zapříti, že „Lloyd" a jeho pravá ruka „Presse" dosti schytralým spůsobem o to se starají, aby důvěru našim poslancům u národu pokazili, a poněvadž tyto dva časopisy*) znamenitými prostředky vládnou, není divu, když najdou za dobrý plat mnoho prodajných šikovných per ke svým oučelům. Bylo by ale smutno, aby naše spravedlivá věc, třeba nemohla ještě s podobnými materiálními prostředky působiti, přece nenašla mnohem lepších a výdatnějších zbraní proti schytralým snahám se strany, kterou zastupuje Lloyd a Presse.

Lloyd vzal interpellaci p. Palackého, zajisté ministerstvu velmi nemilou, za příčinu, aby si nechal napsati z Prahy článek plný jedu proti naší straně, a předeslav ujištění, že prý tato interpellace v Praze neučinila žádný dojem, píše pak doslovně tato slova:

„Tato moje úvaha vychází ze stanoviska všech těch mužů, jenž nezvykli beze všeho uvážení obdivovati všecko to, co některá znamenitá osoba vykoná. Vůbec zde obdivování té politiky, kterou naše hvězdy první velikosti a sledující je Pravice ve sněmu říšském zachovávají, velmi pokulhává. Pozorujíce zdejší časopisectvo přesvědčujeme se, že ani jeden ze znamenitějších orgánů velikost této strany neobdivuje; a samy „Slavische Cenlralblätler", orgán to českých poslanců, a „Národní Noviny", jejich přirozený zástupce, stranu tuto spíše jenom zastávají a jen proti ministerstvu vystupují, aby tak Pravici do náležitého světla postavily. V obyvatelstvu není ale ani jiskřička nadšení, leda že snad některá učená paní při dlouhochvilném čáji s něčím podobným obtěžuje. Rozumnější již dávno jsou v pochybnostech, a poněvadž ty samé hvězdy velikosti po sobě v Národním Výboru, na slovanském sjezdu a na říšském sněmu vystupovati viděli, a nikdy jasného politického směru v jejich jednání nepoznali, začínají poznenáhlu věřiti, že i tito pánové již od počátku vlastně sami nevěděli, kam polilika jejich vésti má, a že přednost jejich před jítřícím-se lidem hlavně jen v tom záleží, že lépe než tento lid říci umějí, co nechtějí. Chce-li ale muž politické velikosli důvěru lidu v sebe zachovati, musí jeho první úlohou býti, aby kotlajícímu se lidu v temnotách pohádku dobře rozřešil. Jsou-li to ale s to učiniti oni pánové, Palacký a Riegrové, Braunerové a Trojanové, o tom nechť vypravují tajná jednání v klubbu, — my o lom ničeho nevíme."

Kdo nepozná z těchto několika sad starého hada, klerému my v Čechách již od bitvy Bělohorské se snažíme hlavu rozšlápnouti, ale posud ještě bez dobrého prospěchu. Všechny ty naše dosavádní pokusy: Národní Výbor, slovanský kongress atd., proti kterým naši staří nepřátelé od jakživa brojili, a které nám bohužel! nebyly k té platnosti, jak jsme naději měli — všechny ty ještě vždy tanou na mysli našich starých odpůrců. Jak hluboce jsme je asi jimi zarmoutili!?

Ovšem každý hned na první pohled vidí, že to, co zde Lloyd o Praze a smýšlení jejím vypravuje, neplatí leda zrovna jen o té straně v Praze, která tak smýšlí jako Lloyd, jenom že Lloyd naschvál zapomíná doložiti, jak slabá jest tato strana v Praze.

My ostatní nesmýšlíme tak o politice naší Pravice, my nemůžeme tak smýšleti o politice, která není dnes neb včera vymyšlená, nýbrž která již po mnoha let jest hvězdou zářící se nám v mizernostech staro-rakouského provincialství. My všichni již dávno víme, kam směřujeme, a s důsledností, kterou zajisté potají obdivuje farisejský Lloyd, kráčíme vždy jistým krokem k vytknutému cíli. Může nám Lloyd neb některý z mistrů jeho vytknouti, že jsme v které době změnili svou politiku? že jsme se od ní jen poněkud na bok uchýlili? Po čem dychtíme odjakživa, po čem jsme se snažili v Národním Výboru, v slovanském sjezdu, po tom se snažíme posud ještě jak v říšském sněmu tak i všude jinde, a můžeme celou stranu Lloyda ubezpečiti, že již nejsme ani příliš daleko od svého cíle. V Karlovicích, v Záhřebu již může Lloyd viděti uskutečněnou velikou část naší společné politiky, a poznenáhla ji uvidí všude jinde, třeba na to p. hr. Stadion ve svém zatvrzelém německém centralismu dost kysele hleděl. Naše politika jest politika skutečné většiny, a proto neomylná, jako jest každá politika většiny. Ať si se staví Lloyd, Presse atd. na hlavu, ale přece bude konečně Rakousko vypadati tak, jak to žádá naše polilika, a ne tak, jak by si přála jejich.

Tvrzení konečně, že byl Bakunin přece oudem slovanského sjezdu, a odvolávání se při tom na N. N. č. 53 r. 1848 považujeme jenom za neukojitelnou tvrdohubost. Bakunin byl ovšem v polské sekci s mnohými Poláky z Pozňan, tak jako byli někteří Srbové z Turecka v jihoslovanské sekci, a co takový byl tenkrát i ve výkazu jmén v N. N. uveden: ale dle statut sjezdu, které tiskem vyšly a každému přístupny jsou, byli všichni nerakouští Slované jenom hosté, kteří co slovanští bratři mohli míti oučastenství v poradách, ne však hlasu rozhodného.

Karel Havlíček Borovský

---
*) O Lloydu aspoň víme s jistotou, že naše česká protinárodni šlechta mnoho akcií po 1000 zl. stř. na vydávání jeho složila.

Zdroj: Národní Noviny č. 54, 4.3.1849