Když bývalo XIX. století

Zprávy z horvatského táboru o Vídni

7. listopad 1848

Od Vídně. Zajisté dychtil každý Čech po zprávách z horvatského táboru o Vídni; každý byl žádostiv vědět, jak se jim daří. Slyšeli jsme o nich pouze, že jsou bídně ošaceni, že dobyli několik předměstí, porazili Maďary a ochránili cis. hrad.

Ze Záhřebských novin dovídáme se víc podrobností. Dne 20. byl hlavní stan ve Zvölfaxingen, ½ hod. jižně od Vídně. Dne 25. odejel bán, by pozdravil Windischgrätze. Jinák obejde každodenně své tábory a ptá se svých lidí, jak se mají a čeho potřebují. K němu pak chodí neustále lidé, neboť kdo o něm slyší, dychtí poznat jeho rytířské líce. Horvaté tam žijí velmi vesele, jmenovitě šerežáni, kteří jsou ve veliké milosti v Baden'u, a to i u paní, od nichž dostávají peníze, cigara, prsteny a j. Oni se také řádně chovají. Není prý malebnějšího obrazu nad tábor tento. Dne 10. byli tam tři divise lehkých jezdců (chevouxlegers), polský pluk Vrbna, vlaský pluk Kresz, divise bánských husarů ze Záhřebu, dva pluky neumiformovaných hraničárů, dva pluky řadových hr., mezi nimi třetí Ogulinský, který byl v Peschieře ve Vlaších, konečně prápor šerežánů červenoplášlníků.

Směšná byla nám zpráva deputace sněmu Vídeňského, píše jeden důstojník horvatský, která prý jen 2000 otrhané holoty viděla. My nevypadáme ovšem elegantně, a uniformy i obuv vojáků jsou místy roztrhany i záplatovány, to ale není dívu, neboť ležíme již dlouhý čas v šírém poli, vystáli jsme obtíže dlouhého taženi skrz nepřátelskou zem. Ale právě ti vojáci, kteréž ti pánové od sněmu viděli a otrhanou hololou nazvali, byli hrdinové z Peschiery, jenž před nedávnem přišli domů ze Vlach a ihned zase s námi táhli. Jsou-li tito mužové, kteří tolik neděl Peschieru bránili, a teprv pak se vzdali, když byli po tři dni nic nejedli ani na ránu prachu neměli, jsou-li tito vojáci holola, ať posoudí každý sám.

Zdroj: Národní Noviny č. 179, 7.11.1848