Když bývalo XIX. století

Rozpuštěni říšského sněmu

4. březen 1849

My František Josef První, z Boží Milosti císař Rakouský; král Uherský a Český, král Lombardský a Benátský, Dalmatský, Chorvátský, Slavonský, Haličský, Vladimírský a Ilirský; král Jerusalemský atd.; arcikníže Rakouský; veliký vývoda Toskánský a Krakovský; vývoda Lotharinský, Solnohradský, Štýrský, Korošský, Krajinský a Bukovinský; veliký kníže Sedmihradský; markrabě Moravský; vývoda Horno- a Dolno-Slezský, Modenský, Parmesanský, Piacenzský a Quastallský, Osvětínský a Zátorský, Těsínský, Furlánský, Dubrovnický a Zadarský; kníže-hrabě Habsburský, Tyrolský, Kyburgský, Goricský a Gradiškanský; kníže Trientský a Brixenský; markrabě Horno- a Dolno-Lužický a Istrianský; hrabě Hohenembský, Feldkirchský, Bregenský, Sonenberský atd., pán Terstský, Kotárský a na vindické marce.

Když skoro před rokem Náš nejosvícenější pan předchůdce v říši, císař Ferdinand První, všeobecné přání o času přiměřené, politické opravy připovězením svobodných ústavů co nejochotněji předešel, rozšířovaly se po celé říši city vděčnosti a radostného očekávání. Ale jen málo vyhověly pozdější události spravedlivé naději. Nynější stav vlasti naplňuje Naše srdce hlubokým smutkem. Vnitřní pokoj z ní vymizel. Zchudnutí hrozí zemím někdy tak požehnaným. V hlavním a sídelním městě Vídni vyžadují ještě posud rejdy jednotlivých zlovolných, k Našemu největšímu žalu vzdor výbornému smýšlení převahu mající většiny jejího obyvatelstva, aby vymínečný stav udržen byl. Občanská válka hubí jednu část Našeho království Uherského. V jiné korunní zemi zabraňuje váleční stav, aby spořádaný stav zaveden byl, a kde i zevnější pokoj porušen není, tam hledá duch nedůvěry a nesvornosti v temnosti chodě přívržence. Tak rmutné jsou oučinky, ne svobody, alebrž zneužití s ní páchaného. Tomu zneužití odolati, revoluci ukončiti, jest Naše povinnost a Naše vůle.

V manifestu ode dne 2. prosince jsme vyslovili čáku, že se Nám s pomocí Boží a ve srozumění s národy podaří, spojiti všechny země a kmeny mocnářství v jedno veliké státní tělo. Všude v Naší široké říši tato slova našly radostného ohlasu; neboť byla výrazem drahně cítěné, nyní všeobecného vědomí došlé potřeby. Zdravý rozum lidu uznává v novorození celého mocnářství, v užším spojení jeho částí první výmínku pro návrat porušeného řádu a zaniklého blahobytu, jakož i nejjistější rukojemství za požehnanou a slavnou budoucnost.

Mezi tím rokoval říšský sněm od císaře Ferdinanda Prvního do Kroměříže svolaný o ústavě pro jednu část mocnářství. My — hledíce na jeho postavení v říjnu, s věrností Našemu domu povinnou málo souhlasné — uzavřeli jsme, ačkoliv ne bez pováženosti, svěřiti jemu další vedení onoho velikého díla. Doufali jsme při tom, že toto shromáždění, majíc před očima přítomné poměry říše, úlohu jemu svěřenou co nejdříve přivede ke zdárnému konci.

Bohužel, toto Naše očekávání se nevyplnilo. Po mnohoměsíčném rokování nedospěla ústava ke konci. Pojednávání v oboru theorie, které netoliko skutečným poměrům mocnářství, nýbrž vůbec založení pořádného právního stavu ve státu určitě odporují, vzdálily návrat pokoje, zákonnitosti a veřejné důvěry, zbudily v dobře smýšlejících občanech zasmušilé obávání a dodaly straně podvratu, mocí zbraně ve Vídni právě poražené, a v jiné části Naší říše ještě ne docela přemožené, novou zmužilost a novou činnost. Tím byla také hlavně naděje otřesena, že se tomuto shromáždění podaří vykonání jeho úlohy, vzdor živlům nejvýše váženým, které v sobě chová.

Zatím veliké dílo novorození jednotného Rakouska, kteréž jsme si obrali za svůj živolní úkol, pokročilo vítězným pokrokem Našich zbraní v Uhřích blíže k založení a neodvratnou se stalo nutností, aby základy tohoto díla trvanlivě pojištěny byly. Taková ústava, klerá netoliko země v Kroměříži zastoupené, nýbrž celou říši v celistvém svazku zahrnovati má, toť jest, co národové rakousští slušně s nedočkavostí od Nás očekávají. Tím přestala ústava být povoláním tohoto shromáždění.

My jsme tedy uzavřeli pro celou říši: Naším národům ta práva, svobody a politické ústavy ze svobodné pohnútky a z vlastní císařské moci dáti, které jim Náš vysoký ujec a předchůdce císař Ferdinand I. a My sami připověděli, a jež jsme dle svého nejlepšího vědomí a svědomí uznali za nejblažší a za nejprospěšnější pro blaho Rakouska. My tedy oznamujeme dnešního dne ústavní listinu pro jednotné a nerozdílné císařství Rakouské, zavíráme shromáždění říšského sněmu v Kroměříži, rozpouštíme jej a nařizujeme, aby oudové jeho ihned po ohlášení tohoto uzavření rozešli se.

Jednotu celku se samostatností a volným vyvinováním se jeho částí, silnou, právo a řád chránící moc nad celou říší se svobodou jednotlivcův, obcí, zemí Naší koruny a rozličných národností v souměrnost uvesli, — založení silné správy, jenž daleká jsouc oužící centralisace i rozdrobujícího rozpuštění, šlechetným silám země dostatečný obor činnosti poskytuje, a mír vně i vnitř chrániti zná, — zřízení spořivého, břemena občanů co možná ulehčujícího, veřejností pojištěného státního hospodářství, — ouplné zproštění břemen na gruntovním jmění za spravedlivou náhradu, sprostředkovanou od státu, — pojištění pravé svobody zákonem: toť jsou zásady, jimiž jsme se při darování této ústavní listiny říditi dali.

Národové Rakouští! Skoro všude v Evropě jest občanská společnost ve svých základech otřesena, skoro všude jí hrozí rozdrobení neúnavnými snahami zločinné strany. Avšak jakkoliv jsou nebezpečenství veliká, jimž Rakousko, jimž Evropa vydána jest, My nepochybujeme o veliké, požehnání plné budoucnosti vlasti.

Při tom důvěřujeme se v pomoc všemohoucího Boha, který Náš císařský dům nikdy neopustil. My se důvěřujeme v dobrou vůli a ve věrnost Svých národů, neboť jest dobře smýšlejících převeliká většina. My se důvěřujeme v udalenství a v čest Své slávy hodné armády.

Národové Rakouští! Seřaďte se okolo svého císaře, otočte Jej svou přítulnustí i činným oučinkováním, a říšská ústava nezůstane mrtvým písmenem. Ona bude hradbou vaší svobody, rukojmím za moc, lesk, jednotu mocnářství. Velkéť jesti dílo, ale ono se podaří

„spojeným silám."

Dáno v Našem královském hlavním městě Holomouci čtvrtého března léta spásy tisícího, osmistého, čtyřicátého devátého panování Našeho prvního.

František Josef.

(L. S.) Schwarzenberg. Stadion. Krauss. Bach. Cordon. Bruck. Thinnfeld. Kulmer.

Zdroj: Národní Noviny č. 58, 9.3.1849