Když bývalo XIX. století

Ústava

4. březen 1849

Ústava pro císařství rakouské.

I. Hlava. O říši.

§.1. Císařství rakouské obsahuje následující korunní země:

Arciknížetství Rakouské nad i pod Enží, vývodství Solnohradské, vývodství Štýrské, království Ilirské — totiž vývodství Korošské, Krajnské, hrabství Goricské a Gradišské, markrabství Istrianské, město Terst i se svým okresem, — hrabství Tyrolské s Vorarlbergem, království České, markrabství Moravské, vývodství Horno- a Dolno-Slezské, království Haličské a Vladimírské s vývodstvím Zátorským a Osvětínským, velkým vývodstvím Krakovským a vývodstvím Bukovinským, království Dalmatské, Chorvátské a Slavonské s chorvátským pomořím městem Rěkou a s krajinou k němu náležící, království Uherské, velké knížetství Sedmihradské i se zemí Sasů a opět vtělenými stolicemi Krásnou, Szolnockou a Zárandskou, pak s okresem Kövarským a s městem Ziláh, vojenská hranice a království Lombardsko-Benátské.

§.2. Tyto korunní země jsou svobodné, samostatné, nerozdílné, a nerozlučitelné konstituční rakouské dědičné mocnářství.

§.3. Vídeň jest hlavní město říše a sídlo vlády říšské.

§.4. Jednotlivým korunním zemím se samostatnost pojišťuje v těch mezech, které určuje ústava říše.

§.5. Všechny národy jsou stejně oprávněny, a každý má nezrušilelné právo hájení a pěstování své národnosti a řeči.

§.6. Hranice říše a jednotlivých korunních zemí nesmějí se změniti leč zákonem.

§.7. Celá říše jest jeden celní a obchodní celek. Cla v zemi nesmějí se žádným spůsobem zaváděti, a kde mezi jednotlivými zeměmi říše až posud jsou, mají se co možná nejdříve zrušiti. Vyjmutí jednotlivých míst a okresů z celních hranic a přijmutí do nich cizích krajin zůstaveno jest říšské vládě.

§.8. Znaky a barvy císařství a jednotlivých korunních zemí zůstanou jako posud.

II. Hlava. O císaři.

§.9. Koruna říše a každé jednotlivé korunní země jest podle pragmatické sankce a podle rakouského rodinného řádu dědičná v rodině Habsbursko-Lotharinské.

§.10. Ustanovení rodinného řádu o zletilosti následníka, pak o zřízení poručnictví a regentství zůstanou v platnosti.

§.11. Císař přijímá k svému dosavadnímu titulu také titul velkého vývody Krakovskáho a vývody Bukovinského.

§.12. Císař se korunuje za císaře rakouského. Zvláštní ustanovení určí strany toho další okolnosti.

§.13. Císař přísahá při korunování na ústavu, kterážto přísaha se skládá od jeho nástupců při korunování, jakož i od regentů při nastoupení regentství.

§.14. Císař jest zasvěcen, nedotknutelný a neodpovědný.

§.15. Císař vede vrchní velení nad veškerou ozbrojenou mocí buď osobně neb skrze své polní vůdce.

§.16. Císař rozhoduje o vojně a míru.

§.17. Císař přijímá a posílá vyslance a uzavírá s cizími mocnostmi smlouvy.

Ustanovení v těchto smlouvách, která říši nové obtíže ukládají, potřebují svolení říšského sněmu.

§.18. Císař oznamuje zákony a vydává nařízení strany nich.

Každé nařízení musí být od některého odpovědného ministra podepsáno.

§.19. Císař ustanovuje a propouští ministry, obsazuje ouřady ve všech oborech zemské služby, on uděluje šlechtictví, řády a vyznamenání.

§.20. V celé říši se soudí ve jménu císařovu.

§.21. Císař má právo milost uděliti, trest zmenšiti a odpustiti, s vyjímkou zvláštních ustanovení strany ministrů.

§.22. Peníze se razí ve jménu císařovu.

III. Hlava. O říšském občanství.

§.23. Pro všechny národy říše jest jen jedno všeobecné rakouské občanské právo. Zákon říšský ustanoví, pod jakými výmínkami se občanské právo rakouské říše získá, užívá a ztrácí.

§.24. V žádné korunní zemi nesmí býti rozdíl mezi jejími občany a občany jiné korunní země ani v občanském neb trestním právu, ani v jednání soudním aneb v rozdělení povinnosti.

Právní výroky soudů všech rakouských korunních zemí mají ve všech stejnou platnost a mohou se všude vykonati.

§.25. Svobodné stěhování-se osob v říši není ničím obmezeno. Svoboda vystěhování-se z říše není od státu obmezena, než povinnosti sloužiti ve vojsku.

§.26. Všeliký spůsob člověčenství (poroby), poddanosti aneb manství jest na vždy zrušen.

Vstoupením na rakouskou zemi aneb na rakouskou loď jest každý otrok svoboden.

§.27. Všichni rakouští občané jsou před zákonem rovni a stojí pod stejným osobním soudem.

§.28. Zemské ouřady a služby státní jsou všem k nim schopným stejně přístupny.

§.29. Jmění stojí pod ochranou říše; jen z příčin veřejného dobrého, proti náhradě dle výměru zákonního může obmezeno nebo vzato býti.

§.30. Každý občan rakouské říše může v každé části říše grunty všeho druhu nabývati, jakož i každou zákonem dovolenou živnost provozovali.

§.31. Svobodné stěhování jmění u vnitř mezi říšských nepodléhá žádnému obmezení. Odchodní peníze ze jmění do ciziny se stěhujících smějí jen v reciprocitě brány býti.

§.32. Všeliká dlužnost nebo dávka lpící na gruntech ze závazku poddanslví nebo chlapství, anebo z titulu dělené majetnosti je zrušitelná; a pro budoucnost se nesmí při děleních majetnosti žádný grunt obřemeniti nezrušitelnou povinnosti.

...

IV. Hlava. O obci.

§.33. Obci pojišťují se co práva základní: a) Volení jejích zástupců; b) přijímání nových oudů do obce; c) samostatné spravování jejích záležitostí; d) uveřejňování výpatku jejího hospodářství a vůbec e) veřejnost jednáni jejich zástupců. Bližší ustanovení těchto základních práv obecních a zvláště výmínky pro přijímání do obce jsou obsaženy v zákonech obecních.

§.34. Zřízení okresních a krajských obcí k obstarávání společných vnitřních záležitostí ustanoví zvláštní zákon.

V. Hlava. O záležitostech zemských.

§.35. Za zemské záležitosti pokládají se:

1. Všeliká nařízení týkající se 1. vzdělávání země, 2. veřejných staveb na outraty zemské podnikaných, 3. dobročinných v zemi stávajících ústa
.
.
.

VI. Hlava. O záležitostech říšských.

VII. Hlava. O moci zákonodární.

VIII. Hlava. O říšském sněmu.

IX. Hlava. O ústavě zemské a zemských sněmích.

X. Hlava. O výkonné moci.

XI. Hlava. Říšská radda.

XII. Hlava. Soudní moc.

XIII. Hlava. O soudu říšském.

XIV. Hlava. O říšském hospodářství.

§. 108. Daně a berně k oučelům říšským a zemským budou zákonem určeny.

§. 109. Všechny příjmy a vydání říše musí každoročně v rozpočtu vyjasněny býti, kterýž zákonem ustanoven bude. Kdyby se v rozpočtu nějaké přestoupení stalo, musí se nápotomnímu uznání říšského sněmu podrobiti.

§. 110. Státní dluh jest od říše zaručen.

§.111. Všeobecný oučet o každoročním říšském hospodářství bude i s přehledem státních dluhů od nejvyšši oučtárny říšskému sněmu předložen.

§. 112. Zvláštní zákon ustanoví zřízení a práva nejvyšši oučtárny.

XV. Hlava. O ozbrojeně moci. XVI. Hlava. Ustanovení všeobecná.

Dáno v Našem královském hlavnim městě Holomouci čtvrtého března léta spásy tisícího, osmistého, čtyřicátého devátého, Našeho panování prvního.

František Josef.

(L. S.)

Schwarzenberg. Stadion. Krauss. Bach. Cordon. Bruck. Thinnfeld. Kulmer.

Zdroj: Národní Noviny č. 58, 9.3.1849