Když bývalo XIX. století

Zprávy od Nusdorfu

28. říjen 1848

Od Nusdorfu. Nebude od místa, vypsati dálší běh vojenských kroků proti Vídni, ač je již všechno ukončeno.

Dne 28. října o ¾ 11 ráno strhla se kanonáda se všech stran na Vídeň. Od Simeringského luhu k Marxské linii hučelo z hrubých kusů, od Dunaje až k Viedenskému kopci blýskalo se neustále z mlhy kouře. U přastevnice u kříže, u Meidlingu, u Penzingského stromořadí, u Breitensee, Ottakringu a na Turecké hradbě stály batterie a stříleli neustále. U vsi Vähringu a za hřbitovem stálo vojsko na polích, ale od Nusdorfské a Vähringské linie málo se střílelo na vojsko. Na Leopoldově a Myslivecké třídě ale byl boj a dobývání barrikád u prostřed starých spálenisk a nových požárů. S večerem bylo vidět 20 ohňů, kde hořely celé řady domů a ulic na všech stranách a koncích podměstí. Obloha byla celou noc zardělá od záře, a krásné podzimní povětří dodávalo truchlivému obrazu skoro vnady. Dne 29. ráno hořelo ještě u Brigittenou, u Karmelitánského kostela na Leopoldově, na Myslivecké třídě, za Jirchařemi, u Vähringské linie, na Mariahilfu , a nový požár zňal se na Glognickém nádraží.

V noci na 29. střílelo se stále z ručnic a jednotlivě z děl. Ráno o 8 hod. bylo již ticho. Zvonění poplašní také přestalo. Komunikace s městěm byla zeela uzamčena. Výsledek bojů dne 29. byl, že vojsko obsadilo Leopoldov a Mysl. třídu; Jelačić prorazil přes průplav Erdbergem do Jirchářů a na Landstrasse, kde obsadil invalidovnu a hlavní mýto. O polednách vešlo vojsko do Nusdorfské linie bez odporu; uzavřelo vchod a východ, na věžích některých podměstí vlály bílé prápory, jen na Hemalské a Lerchenfeldské linii střílelo se dále. Dne 30. ráno šla v Döblingu pověst, že se město vzdalo. Přístup do něho je posud zabráněn. Že se ale Uhři blížili, zlomili Vídeňští kapitulaci a činili nové outoky, jako dne 30. odpoledne na Vähringské linii. Vojsko ale je tam proti městu tak postaveno, že střelí do všech ulic, a tak zataraseno, že každý výpad odrazí.

U Penzingu stříleli z města dlouho na vojsko, které tak stálo, jakoby očekávalo výpad Fünf- a Sechshauských.

Dne 31. odpoledne vtáhlo ale již vojsko až po Glacis kolem vlaslního města, z něhož lid na ně stále střílel. Začalo tedy bombardování města. Od cis. koníren na Mariahilfském Glacis házely se do města granáty z houfnic. Vojsko zde stojící jak uzřelo, že na pravém křídle cis. hradu oheň vzniknul, nedalo se držet, jmenovitě Horvaté běželi napřed a dobyli šťastně hradní baštu, vrazili do hradu, vyhnali zůřivý lid, s nímž se městští granátníci, zabraňující vkladení ohně, krvavě rvali, a tak zachovali tak nesmírné poklady vzdělaného světa, knihovnu, přírodní kabinety a hrad se všemi drahocennostmi. V tentýž čas otevřeli měšťané sami Schollen-skou bránu, vojsko táhlo s hudbou do města, obsadilo opatrně všechna vojenská místa a setkalo se v Bognerské ulici s granálníky jdoucími ze hradu. Studentská, čtvrt ale, kde stojí oula, byla posud zatarasena.

Windischgrätz má hlavni stan ve Schvarzenbergském paláce. Dne 1. listopadu o polednách na Štěpánské věži vyvěšena korouhev rakouská, ve Vídni tolik nenáviděná a pronásledovaná, černo-žlutá s cis. orlem.

Nyní teprv vyjdou podrobnější výjevy na jevo, které se dály po celý čas obležení v městě a předměstích. Nyní teprv vyjdou všechny ztráty jmění a lidských životů na den. Již hledají ženy dělníků marně muže své; ani mrtvolu jejich nenajdou, poněvadž mrtví na vozích hromad byli odvážení, anebo na místě zahrabáni.

V městě utvořil se také sbor 50-60 ozbrojených prostopášných ženštin v červených šatech, s klobouky na hlavách a s nabitými ručnicemi na rameně.

Zdroj: Národní Noviny č. 179, 7.11.1848