Když bývalo XIX. století

Karel Havlíček Borovský

*31.10.1821 - † 29.7.1856

Karel Havlíček Borovský byl český básník, novinář, ekonom a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů.

V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině. Od roku 1833 studoval v Havlíčkově Brodě na gymnáziu (tehdy Německý Brod.) Od roku 1838 studoval filosofii v Praze. Vstoupil do kněžského semináře. Protože se mu nelíbily konzervativní poměry, na podzim 1841 seminář opustil.

Zprvu byl zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v Rusku, odkud se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin - Obrazy z Rus.

Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Roku 1845 se proslavil brilantní kritikou nového Tylova románu Poslední Čech. Kritika měla úspěch, Tyl se bránil, ale o to větší si nakonec uřízl ostudu.

V roce 1848 odešel z Pražských novin a založil vlastní Národní noviny, první deník v Českých zemích. Ačkoli byl Havlíček jedním z největších zastánců národní myšlenky, formu revoluce spíše odsuzoval. Byl si vědom slabé síly Čechů a případných následků, které mohly vrátit politiku o řadu let zpět. Obě tyto obavy se následným vývojem potvrdily.

Podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu.

Roku 1848 byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. Během té doby byl však zvolen poslancem do říšského sněmu a získal imunitu. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však působil více jako novinář než jako poslanec.

Havlíček nadále vystupoval velmi ostře proti vládě, a tak v červnu 1849 byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo jejich další vydávání. Havlíček však pokračoval v kritice a v lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek znovu zakázány. Havlíček byl vykázán z Prahy a usadil se v Kutné hoře, kde založil časopis Slovan. Několik čísel Slovana bylo zkonfiskováno, Havlíček čelil mnoha obviněním a udáním. Běžně s ním bylo vedeno hned několik soudních sporů najednou, což Havlíček ve Slovanu s osobitým humorem komentoval. V létě 1851 bylo vydáno opatření, na jehož základě bylo možné zakázat vydávání jakýchkoli tiskovin. Proto Havlíček v srpnu vydávání Slovana sám zastavil. Na radu Františka Palackého vydal knižně soubor svých článků Duch Národních novin a Kutnohorské epištoly. Prodej Kutnohorských epištol byl policií zakázán, ale přesto se prodaly všechny výtisky. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil. Havlíček vydržel státní tlak nejdéle a zastavením Slovana přestaly existovat poslední české noviny.

Z Kutné hory se Havlíčkovi vrátili do domu na náměstí Německého Brodu. Havlíček žil spíše v ústraní a společensky se neangažoval. Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Franzi Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném městě zřejmě nepovažoval za dostatečný trest a zvolil odlehlý alpský Brixen. V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v hotelu Elephant. V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdenkou. Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho rodina netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně (pro představu vyšší úředník tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem, jídlo jim nosili z hostince U Slona. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Poté, co Havlíček podepsal protokol, jímž se zavázal nepokračovat ve veřejných aktivitách, byl po těměř čtyřech letech vyhnanství propuštěn zpět do Čech. Do Prahy přijel 15. 5. 1855. Cestou se se dozvěděl smutnou zprávu, že jeho manželka Julie před měsícem, zemřela na následky tuberkulózy. Tato nemoc byla brzy po návratu zjištěna i u Havlíčka a nakažena byla i jejich dcera Zdeňka. Jelikož měl Havlíček zakázaný pobyt v Praze, žil v Německém Brodě u matky a dceru nechal u své švagrové. Pobyt v Praze byl Havlíčkovi povolen až poté, co byla zjištěna jeho nevyléčitelná nemoc.

Havlíček, kterého se rakousko-uherská moc obávala natolik, že jej nezákonně deportovala za hranice, byl nesporně obětí svých odvážných politických názorů. Izolace od přátel a své vlasti v Brixenu jej značně psychicky poznamenala. Nicméně fakt, že za dobu strávenou Brixenu pobíral Havlíček plat vyššího úřednického zaměstnance a obýval druhý nejdražší dům v Brixenu nebo to, že nemoc na kterou zemřel, mu nezpůsobila údajná "izolace", ale "jen" obyčejné nachlazení, se mnohdy neuvádí.

V roce 1848 navrhl Karel Havlíček a zasadil se o přejmenování pražského Koňského trhu na Václavské náměstí a také Dobytčího trhu na Karlovo náměstí.

Zdroj: Wikipedia