Když bývalo XIX. století

František Ladislav Čelakovský

*7.3.1799 - † 5.8.1852

František Ladislav Čelakovský byl český básník národního obrození, kritik a překladatel; v mimořádných případech používal pseudonym Marcian Hromotluk.

Byl synem strakonického tesaře. Od roku 1812 studoval gymnázium v Českých Budějovicích a poté v Písku. Pak studoval filosofii v Praze, pro finanční problémy přestoupil na lyceum v Českých Budějovicích odkud byl za četbu Husových děl vyloučen. Studiu i v Linci a v Praze. Závěrečné univerzitní zkoušky v roce 1822 nedokončil.

Živil se jako vychovatel (do r. 1829) a překladatel.

Roku 1830 dostal nabídku z Ruska, aby spolu s P. J. Šafaříkem a V. Hankou v Petrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu, ale František Palacký mu zařídil penzi u knížete Kinského. Stal se soukromým vychovatelem a později korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo.

Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin jejichž přílohu Rozmanitosti proměnil (1834) na týdeník Česká Wčela, tento týdeník se brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z německých, jak to bylo doposud. V roce 1835 byl jmenován suplujícím profesorem české řeči a literatury na pražské univerzitě. V Pražských novinách uveřejnil 26. listopadu 1835 výhrůžku ruského cara Nikolaje I. k porobeným Polákům, že při sebemenším pokusu o revoluci nechá Varšavu zcela zpustošit, s dovětkem, že takto před 400 lety mluvili tatarští chánové k ruským knížatům. Po stížnosti ruského vyslance ve Vídni Pražským novinám na komentář Čelakovského vůči carovi (nepřímo ho označil za svévolného tyrana) byl odvolán jak z jejich redakce, tak z místa profesora. Od r. 1838 působil jako knihovník v rodině Kinských. Ve Vratislavi se stal (1841) profesorem slovanské literatury a působil tam až do roku 1849, kdy stejnou funkci získal na pražské univerzitě.

Zdroj: Wikipedie