Když bývalo XIX. století

Fridrich Vilém III.

*3.8.1770 - † 7.6.1840

Fridrich Vilém III. (německy Friedrich Wilhelm III.) byl v letech 1797 až 1840 pátý pruský král, kníže a jako Fridrich Vilém IV. braniborský kurfiřt (1797 - 1806) a poté braniborský markrabě (1806 - 1815). Pocházel z rodu Hohenzollernů.

Protivil se mu morální úpadek na dvoře jeho otce (hlavně intriky a aféry), proto se zde pokusil o obnovu mravnosti.

Jeho politika byla stejně jako on sám zdrženlivá a nevýrazná. Jeho neutrální politika na mezinárodní scéně byla neúspěšná a přispěla tak k úpadku svaté říše římské a nepřímo také k vítězství Francie nad Ruskem a Rakouskem.

Po porážce Rakušanů a Rusů v bitvě u Slavkova Napoleon vyhlásil dne 9. října 1806 Prusku válku. V bitvě u Jeny byla pruská armáda zničena a Fridrich Vilém musel uprchnout do Memelu ve Východním Prusku. Dne 9. července 1807 byl nucen podepsat tzv. Tylžský mír, ve kterém ztratilo Prusko všechna území západně od řeky Labe a také velkou část území, získaného během dělení Polska.

Dne 24. února 1812 musel na nátlak Francouzů vstoupit do válečného stavu s Ruskem. Prusko vypravilo kontingent svých vojáků, který se účastnil po boku Grande Armée Napoleonova tažení do Ruska. Nutná potřeba vojáků vedla v Prusku k vyhlášení branné povinnosti "po dobu války" ze dne 9. února 1813, která však zůstala později zachována. Po pohromě napoleonské armády při ruském tažení vyhlásil Fridrich Vilém 16. března 1813 Francii válku.

V roce 1817 pak sjednotil kalvinisty a luterány do tzv. Unie (Evangelische Kirche in Preußen). Dne 11. března 1812 bylo z iniciativy krále na 30 000 pruských Židů zrovnoprávněno díky tzv. Judenediktu s křesťanským obyvatelstvem.

Zdroj: Wikipedia