Když bývalo XIX. století

František II

*12.2.1768 - † 2.3.1835

František II byl v letech 1792–1835 král uherský a český, v letech 1804–1835 císař rakouský a jako František I. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého.

6. června 1792 byl korunován na uherského krále a 9. srpna 1792 na krále českého. Při korunovaci se poprvé setkal s pozdějším „nejmocnějším mužem“ Rakouska Klementem Václavem Lotharem Metternichem. Tento vynikající diplomat se později stal Františkovou pravou rukou.

V roce 1804, v návaznosti na přijetí císařského titulu Napoleonem, se František prohlásil císařem rakouským.

František uzavřel dohodu s Ruskem, v jehož čele stál car Alexandr I., a znovu se utkal s Napoleonem v bitvě „Tří císařů“ u Slavkova, kde jej ale Napoleon rozdrtil.

6. srpna 1806 se vzdal koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se omezila na rodové državy alpské, českou korunu a uherskou korunu a František zůstává jako František I. pouze rakouským císařem.

Po jeho smrti v roce 1835 se stal rakouským císařem jeho syn Ferdinand.

Zdroj: Wikipedia