Když bývalo XIX. století

Giuseppe Garibaldi

*25.6.1770 - † 26.12.1832

Giuseppe Garibaldi byl vůdce vlastenců v partyzánské válce proti rakouské a francouzské armádě na území Itálie v letech 1848-1849 a 1851.

V Marseille se seznámil s Giuseppe Mazzinim. Spolu se pokusili o vzpouru v Piemontu a Janově.

V letech 1835–1848 se účastnil revolučních bojů za nezávislost jihoamerických republik (Uruguaye a Brazílie). Italští legionáři v čele s Garibaldim se roku 1848 dozvěděli o reformách provedených papežem Piem IX a vrátili se do Itálie.

V roce 1848 došlo ke vzpouře na Sicílii a v Miláně, Benátsko se prohlásilo za republiku a Piemontský generál vyhlásil Rakousku válku. Garibaldi se v čele svých dobrovolníků se vydal do Alp organizovat partyzánskou válku. U Luina a u Morazzone porazil Rakušany. Tím ale úspěchy tažení skončily. V dubnu 1849 přišla zpráva, že Francouzi chtějí zaútočit na Řím a proto šel Garibaldi bránit Řím. Italové prohráli kvůli nedůvěře Mazziniho ke Garibaldimu. Poté Garibaldi opouští Řím. Je pronásledován a uvězněn nejprve v Janově a poté odvezen do exilu na ostrov sv. Magdaleny.

V roce 1859 bojoval s Rakouskem jako piemontský generál. Roku 1860 vedl lidové povstání na Sicílii a dobyl Neapol, tím pomohl svrhnout vládu Bourbonů a sjednotit Itálii. V roce 1866 bojoval v řadách italské armády proti Rakousku. Účastnil se prusko–francouzské války na straně Francie a byl zvolen do francouzského Národního shromáždění.

Sympatizoval s 1. internacionálou a Pařížskou komunou.

Zdroj: Wikipedia