Když bývalo XIX. století

Alfons XII.

*28.11.1857 - † 25.11.1885

Alfons XII. byl španělský král z rodu Bourbonů, králem byl v letech 1870 – 1885, ale skutečně vládl 1875 – 1885.

Alfons XII. byl synem španělské královny Izabely II. a cádizského vévody Františka. V roce 1868 musela jeho matka Izabela II. s celou svou rodinou opustit Španělsko, kde se moci ujal generál Francisco Serrano y Dominguez. Královská rodina našla útočiště ve Francii na dvoře císaře Napoleona III. Izabela II. se 25. června 1870 rozhodla zřeknout španělského trůnu ve prospěch svého syna Alfonse. Ve Španělsku ale vládl generál Francisco Serrano y Dominguez jako regent. Snažil se najít pro Španělsko nového krále a jejich kandidátem se stal Amadeus Savojský, syn italského krále Viktora Emanuela II.

Ve Španělsku se situace stávala stále více chaotickou, král Amadeus I. Savojský musel roku 1873 abdikovat. Byla vyhlášena republika a prezidenti se rychle střídali. V prosinci 1874 generál Martínez Campos svrhl vládu a Alfons byl oficiálně uznán a prohlášen španělským králem. V roce 1876 vyhlásil novou ústavu a byl zřízen dvoukomorový parlamentní systém, kde se o moc se dělily dvě politické strany: konzervativci a liberálové. Karlisté, republikáni, anarchisté a socialisté byli zatlačeni do ilegality. Alfons XII. stabilizoval situaci v zemi a jeho osoba se stala zárukou míru a prosperity.

Zemřel na tuberkulozu v nedožitých 28 letech.

Zdroj: Wikipedia