Když bývalo XIX. století

Otto von Bismarck

*1.4.1815 - † 30.7.1898

Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda z Lauenburgu byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa.

Byl první ministr Pruska (1862–1890) a první německý kancléř (1871–1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř.

Narodil se v Schönhausen v Prusku. Studoval práva v Göttingenu (pro nedostatek peněz nedostudoval). V letech 1836-1839 byl zaměstnán ve státní správě.

V roce 1847 se stal poslancem zemského sněmu. V letech 1851-1859 byl zástupcem Pruska ve Spolkovém sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde odmítal Rakousko s Habsburskou monarchií v čele vůdčí pozice Německého spolku. Od roku 1859 byl vyslancem v Petrohradu, od roku 1862 v Paříži.

V roce 1862 byl jmenován pruským ministerským předsedou. Roku 1867 rozpustil Německý spolek a založil Severoněmecký spolek, v němž mělo vedoucí úlohu Prusko v čele s Bismarckem a zároveň byl sestaven nový parlament.

Roku 1870 se vyostřily již tak napjaté vztahy s Francií díky emžské depeši, ve které zesměšnil jednání s Francií. Byla mobilizována pruská armáda a po obklíčení francouzské armády u Sedanu a několikaměsíčním obléhání Paříže byla Francie donucena v květnu 1871 podepsat mírovou smlouvu; je jí anektováno Alsasko a část Lotrinska.

18. ledna 1871 je v Zrcadlové síni ve Versailles vyhlášeno Německé císařství, Vilém I. se stal německým císařem a Bismarck prvním německým kancléřem.

Roku 1881 byl zaveden nový systém sociálního pojištění, který zahrnoval všechny vrstvy obyvatelstva a dokončen byl až roku 1889.

Roku 1888 Vilém I. zemřel a nedlouho po něm i jeho nástupce, Fridrich III. Na trůn nastoupil Vilém II., který sebou nenechal tolik manipulovat a postupně donutil Bismarcka rezignovat na funkci, což se stalo 18. 3. 1890.

Zdroj: Wikipedia