Když bývalo XIX. století

V Německu

20. leden 1849

V Německu stojí věci zase tam, kde stály před březnem 1848, jen že sněm ještě sedí ve Frankfurtu. Sjednocená říše německá již nebude, a jedná se nyní hlavně o to, jak by se mohlo národní shromáždění se cti rozejiti. Může se říci, že Frankfurtský sněm takřka již není ničím, a centrální vláda by ráda vládnula, nemá ale čím. Rakouský kabinet se vyjádřil, že chce vyjednávati s Německem na základě smlouv Vídeňských od roku 1815, a ostatní německé vlády, ačkoliv to samé neříkají nahlas, aby se Němci nerozmrzeli, přec s tím jsou ouplně srozuměny.

Frankfurtský sněm posud dával zákony, a zákony tyto se neuznávaly v jednotlivých německých zemích; sněm vydal základní práva německého národu, a národ na toto právo své blaho zakládati nějak se nepřičiňuje; nyní sněm má prohlásiti ústavu (přijde-li k tomu), a národ ji snad ani nepřijme. Frankfurtský sněm ztratil důvěru německého národu, národ jej opustil, a každý kmen se přidržuje své staré vlády. Všecko zase přichází do starého koleje a německá jednota ani se více nenalézá ve Frankfurtu samém.

Přec jednotáři ještě neustupují, a nemohou-li dostati celé Německo pod jeden klobouk, tedy je alespoň chtějí dostati pod jednu korunu. Král pruský má býti císařem německým, ten samý král pruský, který před devíti měsíci sám se nabídnul Němcům, že se postaví v čelo pokroku a svobody, a který tenkrát s velikou hanbou byl odvržen. Před devíti měsíci král pruský potřeboval Němce, aby mu pomáhali udržeti viklavý trůn; nyní Němci potřebují krále, aby jim záplatoval roztrhanou jednotu. Tenkrát Němci odvrhli krále, kdo ví, co nyní Bedřich Vilém z Boží milosti udělá Němcům. A může-liž král pruský přijmouti jemu nabídnutou hodnost? Čím by byl, kdyby ji přijmul? Podlé plánů oněch jednotářů Frankfurtských vladařem Německa, tedy vladařem netoliko v Prusku, nýbrž také v Bavořích, ve Würtembergu, v Badensku, v Hannovru atd. Tyto jednotlivé vlády nejsou však srozuměny s cisařstvím pruským, a jiné poměry kromě těchto příčí se suprematií prus. v Německu, a s velikou podobností tvrditi se může, že Bedřich Vilém císařem německým nebude. Rakousko neodstoupí ani nejmenší část své samostatnosti k vůli sjednocenému Německu, avšak také nemůže připustit, aby zbaveno bylo vplyvu, který až posud mělo na sousední Německo. Ruský cár a Francouská republika jako anglická vláda nehledí lhostejným okem na Frankfurt; neboť všem nesjednocené Německo jest milejší nežli sjednocené. A již věci stojí tak, že sněm Frankfurtský jen tak ještě na oko představuje něco jednotě podobného; jak se sněm rozejde, co ovšem již nedá dlouho na sebe čekati, nebude o sjednoceném Německu ani zmínka.

Zdroj: Národní Noviny č. 17, 20.1.1849