Když bývalo XIX. století

Pokoření Maďarů

27. leden 1849

Pokoření Maďarů můžeme považovati již za ukončené. Střed celého usilování maďarského, od Maďarů za nedobytnou vyhlašovaná stolice království uherského, Buda-Pešť padl bez boje, bez tasení meče do rukou vítězných pluku císařských. Vláda maďarská, šetříc snad životy své dobám příznivějším pro panství své, odklidila se z Pešti, odnášejíc s sebou jako talisman mocný korunu sv. Štěpána a královské insignie uherské. Jak dlouho ji chránil talisman tento, vidíme již nyní. Z Pešti utekla do Debrecína, z Debrecína do V. Varada, a z Varada kam svou cestu vezme, to ví jen Bůh maďarský a Košut, falešný jeho prorok. Lidé praví, že chce ve Varadě pokusit se naposledy o štěstí maďarské, že tam chce zarazit zelené korouhve a vládnout tam odtud široširým pustám. Možné, ale jiní nevěří, připomínají, jak Košut v největším svízelů maďarské věci staral se o zemské stolní stříbrné náčiní, vymoha na ně ve sněmu 20.000 zl., a chtějí z toho uzavírat, že Košut příliš miluje skvostný život lovský, než aby si přivykl na tak pusté panování, a rozhlašují, že se přestrojen odebral do Terstu a odtamtud odploul do daleké Ameriky i s královskými insigniemi. K čemu by s sebou bral tyto staré pověry do svobodných obcí zámořských, to opět jenem Košut ví. Nám na mysli tane jiná doměnka o tomto romantickém velikánu, totiž že jako předchůdce jeho Attila s korunou i žezlem se dá pohřbiti, hrob svůj Tisou zaplaviti a hrobaře své pobili, aby nezvědělo žádné oko smrtelnické, kde odpočívá vůdce maďarský. Takový alespoň konec hodil by se nejlépe k romantickému jeho životu, tak by ukázal světu, že slávu svou již až za hrob zachovati dovedl. Ale věk náš je věk prosy, i Košuta prosa tato nemine. Dnes nebo zejtra uslyšíme, že jej vlastní jeho soudruzi zcela prosaicky zradili a vydali do rukou nepřátelských.

Zdroj: Národní Noviny č. 23, 27.1.1849